Nemám ráda slevisty. A čo si, vojín Kefalín, predstavujetě pod takým pojmom slevista? Slevista je člověk, který chce furt slevy. Na všechno. Loví zboží klidně v Číně, pátráním po nejnižší ceně tráví celý dny (proč ne, když vás za to v zaměstnání platí) a pak následuje zlatej hřeb – všem se hlasitě pochlubit, jak to krásně vymák. Protože bez toho by úspěch nebyl dokonalej. Přitom zhejtí český tvůrce i prodejce, kteří to nezvládnou jako čínská fabrika. Na sockách si přijde jako kabrňák, když šíří svou slevistickou víru. 

To tak koupím něco bezvadného a na sockách to info pošlu dál, protože mám radost z kvalitních věcí a ráda doporučím i celej obchod, když za to stojí. A pak se pod poustem objeví nějakej ten klasickej českej slevista a s tisíci smajlíky, jakože je nad věcí, ohejtí cenu, za kterou jsem danou věc koupila. Často přidá i informaci, jak on, mistr světa, tu samou nebo teda podobnou věc (ovšem dost často je to sračka a odpad a kvalitativně se to tý mojí věci ani neblíží, možná názvem) koupil v Číně za mnohem míň. No a nesmí chybět důkaz místo slibů – suma a kolik ušetřil proti mně, blbce, co nechala rejžovat nějakýho českýho překupníčka. Za to dalších pět smajlíků na důkaz, jaká je to veselá kopa a že jako vlastně vo nic nejde.

Chápu, že existují chudí, co na leccos nemají. Taky existují bohatí, co na leccos mají. Takže ani jedna skupina není relevantní.

Prostě máte nějaký peníze a nějaký věci na trhu vás buď zaujmou a mají pro vás tu hodnotu, odpovídající ceně, nebo za to ty prachy holt dát nechcete. Nebo nemůžete. Ale představa, že budu skákat u každý výlohy, kde je něco, co pro mě má příliš vysokou cenu a já bych si to za ni nekoupila, a budu křičet: „To je drahý, to bych nekoupila!“, je směšná. Na netu je to jiná džungle a slevisti si tam připadaj jako velcí bojovníci, co objevili divokej západ. A se slevami proklatě nízko uháněj prérií a votravujou vzduch.

Můj muž říká, že člověk, kterej nemá hluboko do kapsy, je ekonomickej zločinec, pokud koupí v Číně něco, co může koupit od souseda.

Existujou druhy slevistů, který fakt prostě nemaj. Proti nim nic nemám, pokud nechodí nadávat těm, co vyrábí nebo prodávají to něco, na co jim v peněžence nezbylo. Tomuto poddruhu slevisty to nejlíp řekl Zdeněk Pohlreich v jednom Ano, šéfe! – stál před podnikem, ve kterým zrovna točil, a přišel mu tam vynadat nasranej důchodce. Že na to nemá a mohl by přijít na to jídlo jen jednou za měsíc po vejplatě. A Pohlreich mu odpověděl: „A proč se zlobíte na mě, že máte nízkej důchod? Já vám ho nevyměřil. Já tu jen vařím s kolegy dobrý jídlo.“

My to máme taky tak, pod rodinnou značkou 4 Kavky tvoříme hromadu obsahu, píšeme knihy, točíme TV pořady, videa, píšeme články, děláme osvětu a taky vyrábíme hry a prodáváme je. Je v tom myšlenka, vize, mise a snaha tvořit kvalitní produkty i obsah a bejt lidem užitečný. Zdravě nastavený ceny jsou základ úspěchu. Ano, mohli bychom vyrábět levněji v Číně, ale my nechceme.

Jak říká můj Martin, jsme sice malí, ale dáváme v ČR práci spoustě lidí a zákazníci, kteří u nás něco nakoupí, tím tak podporují mnohem víc lidí než jen 4 Kavky. 

Slevisti to mají jinak, ti snad na to i peníze mají, ale jejich koníčkem je místo rybaření, cyklistiky nebo preparování sov lovení slev a mávání slevovými prápory před ksichtem těm, kteří jsou podle nich úplně blbí, protože nakupují lokálně a respektují ceny. Tak tady je mejch 8 důvodů, proč nelovím slevy, nenakupuju v Číně, ale proč točím peníze tady doma, když to jen trochu jde.

1.

Podporuju lokální tvůrce

Podporuju lokální tvůrce, který mám ráda. Chci, aby tady byli i za pár let, až u nich zas budu chtít nakoupit.

2.

Tvůrci většinou ceny nepřestřelujou

Sama jsem výrobce, vím, že 99 % poctivejch českejch výrobců má opačnej problém, než si slevisti myslí. Neumí nastavit zdravou cenu a své ceny podstřelují. To jsme s mužem viděli 1000x, nikdo cenu nepřestřeloval, všichni tvůrci, který známe, měli co dělat, aby se dohrabali aspoň někam poblíž zdravý ceny.

3.

Bojuju kvalitou a zdravě nastavenou cenou

Sama jsem výrobce i dovozce a nepoddávám se diktátu trhu, kterej bojuje cenou. To je snad nějakej zvyk z devadesátek. Bílý ponožky, fialový, o dvě čísla větší sako a čím nižší cena, tím lepší. Já bojuju kvalitou a ceny nastavuju zdravě, udržitelně. Kdybych to nedělala, už dávno bych nic nevyráběla a z volný nohy bych odešla. Nepřinášela bych státu na daních peníze, ale skončila bych třeba na pracáku a slevisti by mě ze svejch daní živili. S touhle taktikou by přežili jen ti největší hráči, ale co by bez nás menších tvůrců a výrobců prodávali? Protože ti, co prodávají levně, to něco většinou nevyrábí. Ale podstřelují cenu těm, kteří na tom dřeli a stvořili to. A nutí je prodávat to pod cenou.

4.

Mý zkušenosti s čínskejma virtuálníma galeriema jsou děsivý

Buď to nepřišlo vůbec nebo to přišlo s několikaměsíčním zpožděním, nic nešlo měnit, zrušit, reklamovat, přišlo něco jinýho, než jsem objednala, přišlo to nekompletní, jednou dokonce dorazil opravdu naprosto žalostnej fejk. Skladem neznamená skladem, ale že třeba teprve budou hledat čínskou továrnu, co by to vyrobila (to se mi fakt stalo). Nenakupuju tam schválně, jen omylem, když se nějakej přeprodejce z Číny tváří jako českej e-shop. Na jednom obchodě tady u nás v pražským Braníku je nápis „Sleva je to, co chce vždycky každý“ a prodávaj tam krapet prošlý potraviny. Smrad se z obchodu táhne do všech stran, ale chodí tam zástupy lidí. Tomu nerozumíme a v zapuchlým laciným krámě bychom si nikdy nic nekoupili. Protože jak říkával děda mýho muže, kterej nikdy nešetřil na dobrým jídle – vždyť si to přece dávám do svýho žaludku!

5.

Myslím na ekologickou stopu a nechci se učit čínsky

Z ekologickýho hlediska mi přijde uhlý kupovat něco z druhýho konce světa, abych ušetřila pár stovek, když si to můžu koupit tady u nás a s moderníma vymoženostma, jako jsou práva a povinnosti obou stran. Náhrada vadného zboží, reklamace i komunikace, a to vše v češtině. Slevisti jako by měli času dost a klidně budou trávit další hodiny u počítače, aby si tohle vyřizovali s Číňany. Já nemám čas, můj čas je drahej. A s Čínany se bavit nechci.

6.

Proč nenabízíme poštovný zadara?

U nás v e-shopu téměř nikdy nenabízíme slevy ani poštovný zdarma. Zboží má svou hodnotu a služba balení a odesílání produktů taky. I tady bohužel panuje devadesátkovej zvyk dávat to zadara nebo se slevou a doplácet ze svýho. Jako by za kino, knihy, cigára nebo večeři v hospodě lidi nedávali mnohem víc. Přitom i zabalení a odesílání je služba jako každá jiná. Někdo to něco musí zabalit a musí to odeslat a to všechno stojí peníze a čas. Za nás to dělá externí sklad a kolik si za to říká, tolik vybíráme od lidí, ani o korunu víc. A jasně, že ta služba zdražuje, o inflaci, v koroně kvůli zdražení papíru atd. Na dotazy, proč máme to poštovný tak šíleně drahý, bychom mohli odpovídat otázkou, proč ho jinde mají tak šíleně levný? U kasy v Penny si taky lidi neříkají o slevu, tak proč ji furt vyžadují od nás?

7.

Z Číny choděj šity

Že si ulovíte z Číny něco podobnýho za mnohem lepší cenu, neznamená, že máte něco kvalitativně fakt podobnýho. Často jsou to šity, napodobeniny, protože logika věci říká, že aby něco stálo míň, někde se musí něčeho odříznout. Z kvality, originality (Čína je fejková zem, na kopírování je pyšná a nebere se to tam jako něco špatnýho, podle toho to vypadá) nebo platu zaměstnance se všemi právy, pracovní smlouvou a svobodou. Třeba. Proto ráda nakupuju od českých značek a obchodů, který mám prověřený, znám je a vím, komu svým nákupem vlastně dávám práci. Mojí volbou je lokální penězotok. Podpora lidí, co znám, podpora kvality, originality, umu a poctivosti. Nákupem fejku z Číny původního tvůrce nepodpoříte.

8.

Za doporučenou maloobchodní cenu se nic neprodává

Kdo nikdy nepodnikal, ten to nepochopí, ale třeba my v našem e-shopu zkoušeli prodávat mnoho českých deskových her od jiných vydavatelů, ale za doporučenou maloobchodní cenu byly neprodejné. Všichni je nakoupí a rovnou nabízejí se slevou. Za zdravou doporučenou cenu se vždy prodávají až ve chvíli, kdy jsou všude jinde vyprodané. Když vám pak jako malému drobnému odběrateli má z jedné hry zbýt třeba 50 kaček a všude dávají slevu 50 kaček, pochopíte, že jako malej v tomhle rybníčků slevistů neuspějete. Takže vyrábíme vlastní hry se zdravě nastavenou cenou a k tomu dovážíme ze zahraničí (Německo, Japonsko) hry, který tu nikdo jinej nemá nebo teda ne s českým návodem. Aby nám hned všichni nepodráželi slevami cenu a hru nezahlušili.

Kdybychom poslechli diktát slev, malí by zmizeli a největší by zvítězili. Zlatý český ručičky by se šly zahrabat, protože malý čínský ručičky to vždycky vyrobí levněji. Takže já podporuju nejradši místní tvůrce, výrobce, prodejce, mám od nich spoustu věcí – od bot přes hry, nábytek, oblečení, knihy až po šperky, potraviny. Mám ráda skutečný životy a osudy reálnejch lidí za věcmi, co nosím, jím, mám v bytě. Život má pak pro mě větší hloubku, smysl. Čecháčkovskej hlad po slevách považuju fakt jen za devadesátkovej přežitek, ale vidím, že se čím dál víc přikláníme k západu a západnímu uvažování a snad bude líp.

Jak říká můj muž (sorry, že ho furt cituju, když von to fakt říká pěkně), radši podporovat konkrétní rodiny, příběhy, lidi, než totalitní režim na druhým konci planety.