Extroverti jsou kulturním ideálem, protože naše společnost si cení hlavně aktivitu, rychlost, soutěživost a elán. Dokonce i děti jsou vlastně zaměstnané už od dětství na fulltime. Školy, školky, kroužky, doučování, od rána do večera úkoly a většinou pod dozorem dospělých. Nečinnost a samota je chápána jako cesta do pekel. Přitom schopnost být sám je rovněž aspektem emoční zralosti.

Inrovertů je prý zhruba třětina, vypadalo by, že jsou v menšíně, ale pokud je ambivertů/centrovertů (těch, co jsou někde mezi introverzí a extraverzí) třetina, pak je extrovertů taky třetina. Takže je to fifty-fifty a přesto to tak my introverti necítíme. Můj muž to v článku pro Roba Vlacha Na volné noze hezky popsal, že už jako mladej konvertoval k extroverzi, aby přežil. Dělala jsem mu rešerše pro jeho článek a u toho jsem zpracovala knihu Mari Olsen Laneyové: Jste introverti? Jak prosperovat ve světě extravertů. 

Říkali mi Rambo

Jako dítě jsem byla super extrovert a velice úspěšnej. Učil mě to táta, abych ve světě uspěla. Vyhrávala jsem soutěže, byla všude vidět a slyšet, dělala velitelky spolků, psala třídní kroniky. Jak mě někdo štval, porvala jsem se s ním. Na škole mi říkali Rambo. Těžko byste tušili, že jsem vlastně víc introvert než extrovert. Nebo to na mě přišlo možná až v pubertě, kdy jsem měla vyrážku z blbejch řečí odnikud nikam, večírků, kde jsem nevedla hluboký rozhovory s pár osobami, sportů, kde bylo hodně adrenalinu. 

Ale přizpůsobila jsem se, závodně jsem jezdila akrobacii na koni, lezla po skalách s jedním svým klukem, lítala paragliding s druhým mým klukem, potápěla se s podvodním foťákem v ledovcovejch norskejch řekách, abych vyfotila dalšího kluka, jak dělá v kajaku Eskymáka. Přitom jsem ale někde hluboko uvnitř jasně cejtila, že to není vono. Že potřebuju klid, jistotu alespoň jednoho člověka, kterej mi rozumí a nevede small talks nebo dokonce shit talks, jak jim říkám já. To, když už je to úplně o ničem. Dobrá a podnětná konverzace nás introverty naplňuje radostí, tlachání nás vyčerpává. 

Z večírků odcházím jako Popelka

Strašně moc si vybírám, s kým někam večer jdu. Fakt strašně moc. Takže nakonec vlastně skoro nikdy nikam večer nejdu. Ale mám otestovaný partičky, se kterýma je mi na večírcích nakonec dobře. Musí se přežít počáteční tlachání a odejít, když počáteční tlachání pokračuje a nenahrazuje ho hlubší komunikace nebo smysluplná sranda. Když se nudím nebo je mi někde na akci nepříjemně, mám pravidlo. Hned odcházím. A i když mě to baví, odcházím o půlnoci jako Popelka. 

Moje hlava víc nedá, jak nejdu do hajan nejpozději v jednu v noci, migréna už klepe na dveře. Taky jsem ji mívala z blbých hospod a kaváren, blbé společnosti, blbejch řečí, z přemíry alkoholu, kouření. Tomu všemu už se stryktně vyhýbám a nad migrénama jsem vyhrála. Taky hodně spím, protože jak nemám svejch 7-8 hodin spánku, nedobiju baterky. Migréna byla cena za to, že jsem vítěz ve světě, do kterýho nezapadám. Umím to, ale stojí to tolik energie, že čím jsem starší, tím míň se mi jí chce plejtvat. 

Introverti/extroverti a ambiverti v datech

Introvezre a extroverze je soubor vlastností, s nimiž se narodíme, typ temperamentu, s věkem pak všichni inklinují směrem ke středu k ambiverzi. Já jsem toho teda jasným důkazem. I když ve společnosti jsem často nepřeslechnutelná a nepřehlédnutelná a umím dodnes zazářit, přednášet, dělat stand upy na počkání, nejrači mám svůj klid, ticho, miluju blízkost svýho manžela, protože s ním small talks prostě nehrozej. Myslím, že my introverti jsme silnější, protže zvládáme žít jako přeučení leváci ve světě přizpůsobeným pro praváky.  

Nejjasnější rozdíly mezi E a I:

1. tvorba energie (I v tichu, klidu, hlubokém rozhovoru, ve své hlavě a myšlenkách, E v hluku, davu, světě plném podnětů), Tvorba energie je nejcharakterističtějším rozdílem mez I a E. 
2. reakce na stimulaci (I trpí, E ožívají)
3. přístup k vědomostem a zkušenosti (E rozprostřou širokou síť, když se vzdělávají, I dávají přednost užšímu a hlubšímu zaměření) 
4. pojetí šíře a hloubky (E milují šíři: hodně přátel a zážitků, svět je jedna velká společenská akce, rozmanitost je nabíjí, hledají “MNOHOST”,  I mají rádi hloubku, prožívají hluboce každý zážitek, proto jich nesnesou moc, hledají “BOHATSTVÍ”)

Víc o extrovertech:

• deptá je, když po nich někdo (často introverti) chtějí, aby zpomalili, plánovali a přemýšleli nad důsledky
• když mluví, zvýší oční kontakt, aby sledovali, co na ně říkáte, když poslouchají, sníží oční kontakt a sledují zajímavosti v okolí, víc mluví než naslouchají
• podávají lepší výkony za pozitivní zpětnou vazbu
• líp zvládají změny času

Další info o introvertech:

• umí se líp přizpůsobit zranění, nemoci, stárnutí
• není to stydlivost ani že nemají rádi lidi
• čistých introvertů je 25 %
• introvertní temperament se dotýká všech oblastí života
• za pomoci acetylcholinu, který mimo jiné pomáhá ukládat vzpomínky do dlouhodobé paměti během REM fáze spánku, získají dopaminu tak akorát, acetylcholinová dráha v mozku je delší
• míň na vás koukají, když hledají slova a sami vyprávějí, víc na vás koukají, když vás poslouchají, protože vás opravdu chtějí slyšet
• často vedou vnitřní dialogy
• jsou lepší v paměťových úkolech bez ohledu na pozitivní či negativní zpětnou vazbu
• hůř se přizpůsobí změně času a mívají problémy se spánkem

Obrázek levá a pravá hemisféra

• školní systém je obvykle nastaven pro lidi s převládající levou hemisférou, ti s pravou bývají často nedoceněné

Jak se chovají E a I při přepadení

Když jsme ve stresu, zapojí se automaticky náš dominantní systém. Nervové systémy “brzdíme” a “na plný plyn” zapřičiňují rozdílné reakce ve všech možných situacích. Třeba když by na oba typy zaútočil na ulici zloděj, tak extrovertní typ “na plný plyn” zrychlí, zornice se rozšíří, aby člověk líp viděl, srdce buší rychleji a krevní tlak se zvedá, aby se po tělě rozletělo víc kyslíku, cévy se stahují, abyste zmírnily případné krvácení při napadení. Mozek je maximálně soustředěn, zvýší se hladina cukru, aby měl co největší množství energie. Zapne se prostě režim “boj, strach nebo útěk”. Mysl je potlačena, tělo je připraveno na akci. Oproti tomu introvert “brzdí”, zornice se zmenší, začnou se produkovat sliny, pracovat střeva, srdce bije pomaleji a krevní tlak klesá, plíce sníží příjem kyslíku, žaludek se stáhne, svěrače uvolní. Introvert vytuhne a dumá, jak z toho nejlépe ven. Pomalu a opatrně. 

Klišé o introvertech

Introverti jsou tišší, nesmělí a ve společnosti si jich skoro nevšimnete. Ha. Já jsem sice ambivert s hodně silnejma introvertníma sklonama, ale že byste mě ve společnosti přehlídli, se říct nedá. Jsem hlučná, ukecaná, komunikativní. Co je ale typické pro I, i já jsem zaměřena na svou mysl, emoce, dojmy. A kdybyste mě dobře sledovali od začátku večírku až do konce, vypadala bych jako blázen:

Moje večírkové návyky:

1. chodím obvykle jako první, ne proto, že miluju dochvilnost, ale proto, že tak se nejlíp adaptuji na nové prostředí a hlavně si tak mohu vybrat místo k sezení, jak sedím blbě (třeba zády do místnosti), vím, že dlouho nevydržím. 
2. Pak se přesouvám podle toho, jak mi ladí/neladí ti, co vedle mě sedí. 
3. Hledám na rozjezd jednoho člověka, se kterým mě bude bavit se bavit a nebude to small talk ani shit talk. Když takovýho nenajdu do hodiny, většinou odcházím domů. 
4. I když se panákuje nebo chce někdo jinak režírovat, co piju, držím se svého kopyta. Páč migréna číhá za rohem a sleduje mě. 
5. Když mi někdo ze společnosti vadí, nekoukám mu do očí a držím se od něj co nejdál. 
6. Na velkých akcích se často chodím nabíjet sama na záchod, do koupelny, na bar, do šatny, na střechu, na zahradu.
7. Nerada stojím, což prej je klasika, I neumí ve stoje tak přemejšlet. takže na stojacích akcích vydržím ještě kratší dobu než tam, kde si můžu sednout. 
8. Zkusil jsem pár akcí, kde korzujou různý lidi a mají se seznamovat, ale vyloženě mi to nedělá dobře. 
9. No a jak je někde fakt divný prostředí nebo obsluha, hlásím společnosti, že sem příště už bohužel jít nemůžu. Dobří přátelé to berou a už našli hospody, kam chodím. 
10. Jo a když někde moc řve hudba, taky odcházím brzy, úplně se mi rozpadají myšlenky a migréna ťuká na okno a vidím ji. Tak poprosím obsluhu, když nevyhoví a neztlumí to, většinou Popelka z plesu mizí dávno před půlnocí. 
11. Finta fňu: občas do hospod beru hry, když zábava vázně, vytáhnu deskovku a jde se hrát. Nebo i když zábava nevázne, ale s jednou mou partikou hrajeme moc rádi a bejvá to vždycky zábava. Navíc s nima testuju naše nový hry, takže se to hodí i pracovně. 
12. Téměř výhradně netačním. Když tančím, ti, co vědí, vědí, že je to pocta tomu večírku, že mi je tak dobře, že tančím nebo dokonce přetahuju přes Popelčinu půlnoc. 

Freude, Freude, vždycky na tě dojde?

To, zda jste I nebo E, ovlivňuje i vaši práci. Freud třeba věřil, že cílem duševního vývoje je nalézt uspokojení ve světě vnější reality. Adler se zase při tématu duševního vývoje zaměřoval na myšlenky a pocity jedince. Jung je popsal jako jasného E a I. I když spolu všichni tři spolupracovali, rozešli se, protože jejich rozdílný temperamenty jim neumožnili najít společnou cestu. 

Je důležitý umět zhodnotit svůj temperament, abychom si uchovali svou energii a rovnováhu. 

Od té doby začal Freud introverzi popisovat jako negativní vlastnost. Stažení se ze světa. Pojem introverze posunul od zdraví k patologii. Tohle chybný pojetí převládá občas dodnes. Jung naproti tomu fenomén zkoumal s víc otevřenýma očima. Psal, že se rodíme s vnitřně daným temperamentem, který nás umístí na kontinuum mezi silnou introverzí a silnou extraverzí. Měl recht, což se později vědecky potvrdilo.  

Jung předělávání jednoho typu na druhý přirovnával k levákům. Dokážou celej den psát pravou, nedominantní rukou, ale vyčerpává je to a nejde jim to snadno. Spotřebují hodně energie a nevyrobí si novou. Ambivert je tedy jako někdo, kdo dokáže psát pravou i levou rukou. 

Pojmy I a E se používají už zhruba 100 let. V mnoha zdrojích ale jejich definice zní spíš jako urážka.

• Psychologický slovník: “…orientace dovnitř směrem k já. Introvert se zabývá vlastními myšlenkami, vyhýbá se sociálním kontaktům a má tendenci utíkat od reality”

• Mezinárodní psychologický slovník: “…zabývá se sám sebou, je nedostatečně společenský a pasivní”

• Webstrův tezaurus z Nového světa: ”…člověk sedící na vejcích, pozorující sám sebe, egoista, narcista, osamělý vlk samotář”

Introverti tlačí auto, místo aby natankovali

Když se I snaží žít jako E, dojde mu benzín. A jak se dá řídit auto bez paliva? Leda, že vylezete ven a tlačíte ho. Tak to často I se životem dělají, když zkouší žít stylem E. Nakopává je ZLOST, která do nich pumpuje adrenalin, ÚZKOST, která zvyšuje srdeční puls, krevní tlak, hladinu cukru a produkci stresových hormonů. Taky často pijí kafe, protože kofein stimuluje systém “na plný plyn” nebo šňupají koks a podobné stimulující drogy. Tlačí auto, místo aby natankovali energii, jak potřebují. 

Pokud něco nechcete dělat, řekněte NE, pokud si nejste jisti, řekněte MOŽNÁ

Slavní introverti:

• Abraham Lincoln (16. US prezident)
• Alfred Hitchcock (filmový režisér)
• Michael Jordan (proslulý basketbalový hráč)
• Thomas Edison (vynálezce)
• Grace Kelly (herečka)
• Gwyneth Paltrow (herečka)
• Bill Gates (softwarový magnát)
• Clint Eastwood (herec, režisér)
• Steve Martin (herec)
• Harrison Ford (herec)
• Michele Pfeiffer (herečka)
• Albert Einstein (vědec)

Jak se introvert vzdal trůnu

V knize Mari Olsen Laneyové: Jste introverti? Jak prosperovat ve světě extravertů, autorka píše, že mezi introverty jasně patří i princ William. Že ho přemíra pozornosti tak vysiluje, že panuje obava, že se kvůli tomu vzdá trůnu. Kniha vyšla dávno před tím, než se tak skutečně stalo.   

Slavné filmy o introvertech:

• Amélie z Montmartru
• Deník Bridget Jones
• Čokoláda
• Řidič slečny Daisy
• Notting Hill
• Zachraňte vojína Ryana

Jak to dělá Albert s Julií

Introverti nabíjí energii jen ve vhodném prostředí. Třeba Einstein vyrůstal na konci 19. století v Německu a tehdejší zkostnatělé školství jeho naturelu naprosto nevyhovovalo. Nebyl tím nejlepším, kým mohl být. Dokonce ho považovali za přihlouplého a mentálně postiženého. Kdyby se jeho rodina neodstěhovala kvůli práci do Itálie, teorie relativity i další geniální objevy by byly pasé. Itálie ale mladému Albertovi sedla a našel sám sebe. A třeba introvertka Julia Roberts má taky své návyky během natáčení filmů. Ví, že během všech přestávek potřebuje úplný klid a spánek, a tak se jde prostě vždycky prochrupnout. 

Slavní literární introvertní postavy

• medvídek Pú
• Radar z MASHe
• Hercule Poirot 

Já se už našla, pomohlo mi, že už vím, že jsem hodně introvertní, že mám ADHD a jsem vysoce citlivá. Když si vyhovím, dostanu se nejdál. Už jsem si zvykla říkat světu, co přesně potřebuju a co přesně do života vůbec nepotřebuju. ve světě extrovertů už se mi prostě zase daří, ale to jen díky tomu, že z něj hodně často utíkám do ticha a klidu dobít si baterky.