Cal Neport: Tak dobří, že vás nepřehlédnou

banner_Tak_dobri_1200x628_FB

Nevím, jak vy, ale já chci bejt v tom, co dělám, tak dobrá, že mě nepřehlédnou. Takže přečíst si tuhle knížku, byla nutnost. Zas další bezva kousek od Jan Melvil Publishing. Kniha mi pomohla pochopit hlouběji cestu za úspěchem, cestu k mistrovství, 10 000 schodů k tomu být nejlepší. Jak si pro sebe stvořit práci snů a dělat něco, co světu hodně dá, a svět pak na oplátku hodně dá i vám.

Střípky:

  • Když hledáte práci snů, přemýšlíte, co vám může dát svět, když chcete být v něčem mistry, přemýšlíte, co světu můžete dát vy (je to jako s luxem bez pytlíku nebo botama nike, jejich autoři přemýšleli co potřebujou a co potřebuje svět a dali mu to, za to pak měli zisky z luxů Dyson a z bot Nike)
  • Úspěch? Nic tajemného. Stačí pochopit hodnotu a náročnost toho být dobrý (kdo není úspěšný, cestu k úspěchu nepochopí)
  • KARIÉRNÍ KAPITÁL=výjimečné a cenné dovednosti (já umím hrát všechny naše hry, znám je, naši napodobitelé a kopírky většinou ne, nestojí o tento kapitál, chtějí ten finanční, chtějí zisky, brát a nevkládat)
  • Lidi v práci se často dostanou na stabilní úroveň výkonu a už se nezlepšují, na odhodlání systematicky se zlepšovat budete v práci často sami, a tak se můžete stát tak dobrým, že vás nepřehlédnou

Vlastnosti definující skvělou práci:

  1. kreativita
  2. vliv (Jobs změnil podobu našich životů v digitální éře)
  3. kontrola

Základní pravidlo poptávky a nabídky:

  • pokud chci něco výjimečného a skvělého, musím nabídnout něco výjimečného a skvělého
  • skákání gumy by dokázali stvořit tisíce lidí, ale jen já pochopila situaci, sílu poptávky a sílu touhy lidí po té pozapomenuté emoci z dětství, tu jim vracím a oni ji pak mohou poslat dál svým dětem, až je naučí ty hry a děcka si je zamilujou stejně jako kdysi my, navíc naše hry propoují generace a u toho hraní může bejt dítě, spokojená máma i vysmátej děda

Pravidlo 10 let / 10 000 hodin

  • než jste mistrem, jsou tato čísla minimální trénink
  • průměrní šachisti stráví 1000 hodin studiem šachu a 9000 hodin praxí na turnajích
  • nejlepší šachisti stráví 5000 hodin hloubkovou studií šachu a 5000 hodin praxe na turnajích (mistři se nevěnují víc tomu, co je baví, co jim jde, ale tomu, co je nebaví a co jim nejde, stále překračují pohodlné hranice a chtějí rychlou zpětnou vazbu)

Úspěch přes noc, za kterým jdete 10 let

Často jsem se sama sebe ptala, proč lidi chtějí za úspěchem vidět vždy talent, štěstí, lusknutí prstů, úspěch přes noc zhmotněný zničeho nic, v knížce jsem našla vysvětlení. Nikdo nechce sledovat 10 000 obtížných a nudných hodin tréninku a sebezdokonalování, neúspěchy, pády na hubu, chyby a omyly, pláč, slzy a cestu na vrchol. Chtějí vidět hrdinu, kterej stojí na kopci a mává vlajkou nad dobitým územím. Věří, že buď se to stalo proto, že má ten hrdina na to talent, oni ho nemají a nemusí se tedy trápit, oni tam nikdy nedolezou, nebo má hrdina kliku a pak se ta klika může stát i jim, čili zase není potřeba makat a dřít, protože ať tak či tak úspěch na ně buď spadne nebo je jistojistě mine.

Záměrný trénink

  • jak trénovat to, co mi nejde? Záměrným tréninkem
  • jde o zaměření na zlepšení konkrétních dovedností, většinou těch, které jsou má slabina, nejdou mi
  • většina špičkových sportovců už od dětství trénovala pod trenéry hranice svých možností
  • je dobré si psát počet tréninků nebo hodiny mentální námahy
  • pro mě je záměrný trénink třeba četba seberozvojových knih, psaní o nih a poustování třeba tady na Podnikavce, záměrně trénuju ale i jiné nejen mentální záležitosti

Jak se stát tak dobrým, že vás nepřehlédnou

  • neustálý proces sebevzdělávání a neusnout na vavřínech
  • chce to vůli odmítat aktivity, které vás odvedou od hlavního cíle / hlavní činnosti (tímto se omlouvám za všechny nepřijaté zajímavé nabídky, za promarněné večírky a výlety s kamarády, tenhle roku se věnuju svojí knize a nenechávám se od ní odvádět)
  • CÍL: žít smysluplný život podle vlastních pravidel, čím víc kontroly máte, tím větší odpor to vyvolá u zaměstnavatele, rodiny, přátel (ano, štvu hodně lidí, to mohu potvrdit, jak vystoupím v televizi a vyprávím, jak se nám v podnikání daří, jak dřeme, jak se bavíme a kráčíme po cestě s naší misí, máme hejtů tolik, až se vždy televizáci diví, jj bejt šťastnej, pracovitej a úspěšnej se v ČR často neodpouští)

Zákon finanční soběstačnosti

  • Dělejte to, za co jsou lidi ochotni zaplatit
  • Peníze jsou neutrální indikátor kvality
  • Když usilujete o výdělek, usilujete o to získat vlastní cenu (mentální algoritmus): začínala jsem jako hobík, kterej si dělal skákací gumy pro radost, je logický, že s profesionalizací všeho se cena zvedá a zvedá, protože stávat se profíkem stojí úsilí, peníze, čas a ten si musíte nechat zaplatit, jinak nikdy nepřestanete být hobíkem
  • Než rozjedu novinku, nejdřív shromažďuju důkazy o tom, že za to lidí platí (to dělám tak, že vyrobím vždy jen 100 ks od hry, podle prodejů pak přidělávám další sta)

Potřebujete misi

  • Vrátit retrohry mezi dnešní děti
  • KNIHA: uchovat je pro současné i budoucí generace
  • Chcete-li najít misi, musíte začít hledat na místech, kde je vrchol vašeho oboru, tam jedině jsou mise vidět (když chtěl Jobs změnit svět, musel na vrchol, musel pochopit to nej z počítačů, to nej s mobilů, stanout na vrcholu a z něj pak kráčel dál, než do tý doby kohokoli napadlo)

Mít misi a nemít misi je rozdíl. Najít ji z vrcholu v oboru nebo ji hledat mezi tisíci dalšími jako vy je rozdíl. 

Když jsem hledala zdroje při psaní své knihy, přečetla jsem o hrách minulýho století všechno, hledala jsem i v anglických zdrojích, sledovala folkloristy, jak sbírají a jakým způsobem vše zapisují, dívala se na videa z celýho světa. Nikde jsem neobjevila sběr a zápis her tak, jak to dělám já. Vše hraju, vymýšlím způsoby zápisu tak, aby to lidi mohli podle nich jednoduše hrát. Ve světě jsem objevila buď odbornou literaturu bez návodů pořádných, prostě sbírku her většinou jen samá písmenka, nebo hry, které vznikly, aby vydělaly, U těch zas je písmenek minimum. Hlavní je produkt a rychlý obrat peněz. Balení tomu odpovídají, texty v návodech taky, pochopitelnost a hratelnost návodů nikdo neměl jako svou misi. Vystoupala jsem na vrchol a z něj uviděla svou misi. Vyrábět hry v super balení, s návodem, který má hodně písmenek a spoustu praktických rad, které lidem k něčemu jsou. Mohou je dědit z generace na generaci jako hračky kdysi a nic se nerozpadne. Designový, praktický a překvapivě textově obsáhlý kousek v každé krabičce.