Za každou slevu umře koťátko aneb úvaha o slow publishingu

Pink Illustration Dating Tips YouTube Thumbnail-4

Ve světě deskovek se nám rozmohl takový nešvar. Mezi vydavateli, influencery i hráči je jakási deskodepka. Ne u všech a ne všude, ale je toho dost. Všechno odstartovala dvě videa – v jednom se loučil přední český deskoherní novinář Petr Čáslava z Deskofóbie, ve druhém hlásil omezení provozu Braňo Berec z Nithranie. To jsou dva skalní kanály deskosvěta. Pak se k tomu začali vyjadřovat i ostatní a vyvstala otázka, zda je dobře, že svět deskových her v Česku roste, her je tu hromada a vydavatelé je chrlí jak na běžícím pásu. Vynořily se dva tábory. Jeden říká, že her je tu moc a je to špatně. Druhý říká, že her je tu moc a je to dobře. A teď babo raď, že?

My ale ve 4 Kavkách vlastně řešíme jinou otázku a k té se v mojí úvaze (muž říká, že je to spíš náš manifest) chci dopracovat. Čím víc her, tím víc slev. A to je téma, nad kterým bych uronila slzu já. Protože jakmile je něčeho kvantum a prodává se to pomocí slev, kvalita jde dolů a životnost her se zkracuje.

Drobná úvaha nad jepičím životem deskovek

Podobné téma jsme řešili už dávno a napsali jsme k němu drobnou úvahu o jepičím životě deskovek, kde jsme srovnávali svět vydávání knih a her. Protože stejně jako ve světě knih, i ve světě deskovek se objevují záplavy nových her a ty staré mizí rychlostí světla. Objevíte skvělou novou hru a už nejde koupit. Na dotisky se moc nehraje. Takže za nás ve zkratce, kdyby množství her nebylo na úkor péče o ně a na úkor dotisků, tak nám to neva.

Je teda pravda, že já coby rodinný herman (člověk, který pro ostatní vybere, koupí a rozhýbe hru a naučí je ji) byla už množstvím her zavalená. Tak jsem zúžila záběr.

Moje deskoherní síto dřív:

  1. rodinné
  2. rychlé
  3. lehké
  4. hezké

Moje deskoherní síto dnes:

  1. rodinné
  2. rychlé
  3. lehké
  4. hezké
  5. malé

Přidala jsem jediné nové kritérium a tlak povolil. Najednou jsem na Vánoce 2023 místo 24 her jako v roce 2022 koupila nulu. Nejsme jen vydavatelé, ale i tvůrci obsahu, a i do něj se pouštíme s rozmyslem. S vědomím, že hafo obsahu je za rok kaput a nikomu k ničemu není. Protože když udělám video na hru, která už nejde koupit, jen někoho nakrknu.

A tak se snažíme psát a nebo dělat videa jen o hrách, u kterých věříme, že tu i za rok budou. Asi se nám to daří, protože v podstatě žádná z her v našich videích na YouTubu zatím z trhu nezmizela (jen pro kontext: máme 114 videí a 134 000 zhlédnutí, videa o hrách točíme od července 2021). Prostě jsme hodně zpřísnili vstupní herní síto a přepečlivě si vybíráme, co dom dotáhneme, o čem napíšeme, na co natočíme video, co doporučíme na sockách atd. A tuplem vybíráme, co sami vydáme.

Vždyť filmů je taky víc, než stihneme ukoukat, a tak si vybíráme, restaurací je taky víc, než v kolika se najíme a napijeme, a tak si vybíráme. A to, že se ten svět mění, protože roste, je normální.  Podnikání je jedna neustálá změna. Nikdo nám nedrží u spánku pistoli a nenutí nás vydávat, kupovat, hrát a točit vše. Takže si to dál děláme po svém tak, aby nám v tom bylo dobře a aby to bylo dlouhodobě udržitelné. Je to takový SLOW CONTENT – pomalý obsah a SLOW PUBLISHING – pomalé a udržitelné vydávání.

„Jediné, co je trvalé, je změna.“ —  Arthur Schopenhauer

Coby vydavatelé vydáváme jen tolik her, o kolik se dokážeme dobře postarat, případně je dotiskávat. I proto máme rádi japonské vydavatelství Oink Games (od konce roku 2023 jsme jejich výhradními distributory), kteří se věnují všem svým hrám a neustále je – i po mnoha letech – dotiskávají. Třeba Ponorka (Deep Sea Adventure) je stará 10 let a je tu pořád. Vidíme to stejně. V edičním plánu držíme místo i pro dotisky. A hrám odpustíme, když se neprodávají rychlostí blesku.

Takže nevidíme problémy tam, kde spousta jiných hráčů i lidí z oboru. O čem tu tedy píšu? Chci nasvítit úplně něco jiného, o čem se v té debatě vůbec nemluví, ale co je hodně podstatné. A co s celým problémem přesycenosti trhu neopečovávanými hrami rychlokvaškami úzce souvisí. A tady si možná trochu popláču já.

Slow fashion, slow food a slow publishing

Pojem SLOW PUBLISHING jsme poprvé zaregistrovali u vydavatelky knih Báry Baronové: „Souvisí s konceptem bibliodiverzity, tedy knižní rozmanitosti. Bibliodiverzita je vlastně systém chování v rámci knižního ekosystému, které přispívá ke zdravější, odolnější, empatičtější společnosti – třeba tím, že v ní vycházejí rozmanité tituly nepokrývající jen mainstreamová témata, ale i ta neviditelná, odsunutá na okraj. Jedním z aspektů bibliodiverzity je i respekt k ostatním článkům knižního ekosystému, který můžeme definovat třeba i jako SLOW PUBLISHING, tedy pomalé, respektující a reflektující chování v rámci produkce knih. SLOW PUBLISHING umožňuje vztáhnout vydavatelskou praxi ke konceptům SLOW FASHION nebo SLOW FOOD, kterým většina lidí rozumí“.

SLOW FASHION já sama vnímám jako udržitelnou, etickou a ekologicky odpovědnou módu. Textilní průmysl je globálním znečišťovatelem planety. Můj muž zrovna nedávno někde četl, že 40 % vyrobeného oblečení se vůbec nedostane k lidem a rovnou skončí v sekáčích nebo na skládkách. SLOW FOOD je protiklad fast foodů. Hnutí prosazuje místní produkty, domácí odrůdy plodin a upozorňuje na dávno zapomenuté recepty. Tahle hnutí (mysli) jsou mi blízká. Nad tím, jak zpomalit, přemýšlíme ve všem, co děláme. Jak to něco dělat tak, abychom to mohli dělat ještě dlouho a s radostí a aby nás to fakt naplňovalo. Velké korporace (velcí vydavatelé, velcí prodejci) často zapomínají na důležitou roli dobré pověsti, a na fakt, že obchod je i vztah. Vztah s dodavateli, odběrateli, koncovými zákazníky. Třeba pro nás jsou speciálky a kluby, které u nás nakupují, strašně důležité. I když umíme většinu vlastních her prodat přes náš e-shop, velkoobchodní odběratelé jsou nepostradatelní.

SLOW VS FAST

FAST PUBLISHING hraje krátkodobou hru, nebuduje vztahy. To známe od největších vydavatelů i prodejců. Obři válcují menší hráče, kteří se snaží zboží prodat za zdravě nastavené ceny. Zdravá cena je další důležitý point. V dlouhodobé hře díky ní všichni ve výrobním řetězci dostanou řádně zaplaceno za svou práci. Od autorů přes korektory, grafiky až po samotné vydavatele. Nejde o to mít toho co nejvíc za co nejmíň, ale naopak. Na prvním místě je kvalita, udržitelnost. Klasickým příkladem je právě Bára Baronová a její knižní vydavatelství wo-men. Unikátním způsobem pečuje o menší množství vysoce kvalitních knih.

Máme to podobně. Naštěstí jsme malí a žádní korporátní cifršpióni nám nediktují, jak to máme dělat. Jak rychle, jak levně. Takže třeba autorům platíme z každé prodané hry víc než je kolem zvykem, protože bez autora by hra nebyla. Ano, tzv. autoráky zvýší cenu hry, ale pokud je hra dobrá a umíme ji prodat, tak se po vyprodání prvního tisku dostáváme na nulu a při dotisku už jsme v plusu (mohli bychom být v plusu dřív, ale do produkce hry, do marketingu a podpory dáváme fakt hodně sil i peněz).

Bestseller se sám neudělá a chce to čas

Aktivní autor, který i pomáhá s marketingem, sám hru nebo knihu kupuje i prodává, promuje ji a nosí furt v batohu, z ní může mít hezké peníze. Když opět sáhnu pro příklad do světa knih – moje encyklopedie polozapomenutých her Retrohraní se prodává 4 roky, vydal ji Albatros a já se stala asi největším odběratelem vlastního titulu. A největším markeťákem. Knihy je ve světě 27 000 a autorské honoráře tvoří podstatnou část mých příjmů. Ale stvořit hit trvá a samo se to neudělá. Kdybych ve smlouvě neměla možnost vlastního dotisku, možná kniha zapadla dřív než zazářila. Na dotisky se ani v knižním světě nehraje. Chrlí se novinka za novinkou stejně jako ve světě deskovek. Jen Albatros vydává asi 3 knihy denně.

Pro srovnání – nová česká deskovka vyjde odhadem 1 denně? Dostat se k relevantním číslům je těžké, ale nedávno to řešila česká deskoherní influencerka Anet a v nejrůznějších diskusích jí následně dali mnozí za pravdu. V roce 2022 podle Anet vyšlo 270 nových českých her, v roce 2023 to bylo už 320. A jak se na tom podílelo 5 největších vydavatelů (nevím, jak jsou v tom započítána rozšiřka nebo dotisky)? Třeba Blackfire podle těchto čísel vydával celý rok průměrně 1 hru za 3,5 dne.

Pohled českého hráče Tomáše: „Tak, jak deskovky rychle přicházejí, tak bohužel i rychle odcházejí. Opravdu hodně dobré hry se vyprodají i během dvou tří měsíců a vydavatelé hrozí, že dotiskávat se bude čím dál míň, protože se to nevyplácí. Místo toho, aby si vydavatelé opečovávali špičkové tituly, tak raději vydávají spousty dalších a k těm starším se často nevrací. Volil bych spíše méně deskovek, které ale budou dlouhodobě dostupné a vyjdou k nim všechna rozšíření, která za to stojí.“

Přesně. Dát novým hrám pár měsíců, je fakt nesmysl. Že by se vydala nová česká hra a třebas i do roka by se jako mělo vědět, jestli je to či není hit? Chachacha. Hity se rodí dlouhodobou usilovnou prací, nasvěcováním daného titulu. Za rok toho nikdo moc nezjistí. Mnozí hráči na hru ještě ani nenarazí. Všichni influenceři ještě nenatočí videa, nenapíší recenze. To je jako chtít po ročním dítěti, aby uběhlo půlmaraton. A ve slušném čase. Takže to SLOW je základ. Nespěchat. Netlačit.

Není neetické chtít slevu na knihu či deskovku?

Bára Baronová popisuje knižní byznys hodně podobně jako vnímáme ten deskoherní: „Všichni, kdo si stěžují na vysokou cenu knih, by měli přemýšlet, jestli není neetické dožadovat se knih se slevami. Logicky pak totiž někdo nedostane zaplaceno. Kniha je férová, když je tištěná v menším nákladu lokálně, ne v desetitisících kusech v neekologickém velkoprovozu v Číně, aby se pak neprodané výtisky skartovaly. Knižní trh umí odporně zaneřádit i béčkové a céčkové tituly, které si musí při koupi vytouženého bestselleru vydavatel přikoupit a následně prodávat.

To se naštěstí v deskoherním světě ještě snad neděje. Nebo o tom nevíme. I když pár smutných příběhů od autorů, jejichž novinka záhy skončila třeba v Levných knihách už jsme slyšeli. Prostě v obou světech se toho chrlí co nejvíc, aby se to pak prodávalo za co nejmíň. A to je cesta do pekel.

Zdravě nastavená a nepodstřelená cena je alfa a omega

Jak by řekl Jim Carrey v komedii Božský Bruce: „Já jsem alfa, děvěnko, já jsem omega!“ I když mluvil o sobě jako o božské osobě, my to cítíme stejně co se týče cen. Zdravě nastavená cena, kterou udržíme stejnou pro všechny, kdo od nás hry kupuje, je gró. Kdybychom prodávali Alze nebo do Megaknih či Luxorů, ceny by padaly dolů jako komety a nám by nezbývalo, než si něco přát. Třeba zdravou cenu? Naštěstí i když koncovým zákazníkům musíme prodat vše, velkoobchodním odběratelům nemusíme prodat nic. Pokud nehrají podle našich notiček.

Proto nás nenajdete ve velké distribuci, ale jen v té malé. Naší. Kterou si budujeme už 7 let. A ve které jsou jen féroví parťáci, kteří dodržují ceny a často jsou moc rádi. Nemáme na to papír, jen gentlemanskou dohodu. Chcete od nás brát naše produkty? Tak dodržujte naše ceny.

Jak to vidí někteří majitelé deskoherních speciálek a provozovatelé herních klubů?

TM – má obchod, nakupuje i hry od nás: „Původně jsem chtěl (jako jistě spousta jiných), abychom u nás mohli nabízet celé spektrum toho, co v ČR vyjde. Prostě pokud to někdo vydá česky, tak ať to u nás každý najde. Pak jsou tu ale vydavatelé, kteří vydávají hry jak na běžícím páse, ale pokud se podle nich dostatečně rychle neprodají, tak srazí ceny na polovinu (což je více než marže, kterou dostane my, když u nich hry kupujeme). V pohodě vše vyprodají, neboť u ostatních obchodníků si už tuhle hru nikdo nekoupí (proč by to taky dělal, když ji máme dražší). My to prodáme, až když to nemá skladem vydavatel. Nedává to smysl, takže od takových vydavatelů už hry nebereme. Vy to děláte skvěle a dělejte to takto dál.“

Podobné zkušenosti mají i jiné speciálky. I když mají velkoobchodní slevu, často u některých vydavatelů nakoupí výhodněji coby koncový zákazník.

AL – má obchod, nakupuje i hry od nás a provozuje i hernu„Od vydavatele dostaneme třeba 30% slevu, pak koukáme do jejich vlastního e-shopu a tam po sečtení všech možných slev lidi dostanou i 50 %. To nedává smysl. Přitom deskoherní speciálky, kde navíc často bývají i kluby, herny a tak, jsou pro rozvoj trhu s deskovkami dost zásadní. Přivádějí nové lidi, umí jim poradit správnou vstupní hru, aby je nalákaly. Velcí knihkupci mnohdy vůbec neumí poradit, lidi přijdou, leknou se záplavy her, koupí si Monopoly nebo člobrdo, protože to znají, a jdou domů. A pak si nad hrací deskou potvrdí, že hraní je pro děcka. My jim poradíme, hry je i naučíme a chceme jim je i prodávat. Ale když nás někteří vydavatelé podráží cenami, za pár let tu vůbec nemusíme být. Kdyby to fungovalo třeba jako s vámi, pomůžeme vydavatelům prodat spoustu jejich her. A rádi.“

Je to synergie. Nevytvářet konkurvenci (nekalou konkurenci). Spokojení jsme my, protože nám nikdo nesráží cenu a i my sami tak vše prodáme za maximum, spokojená je většina našich odběratelů, protože taky vše od nás prodají za plnou cenu, nestěžují si ani naši zákazníci, protože si uvědomují, že hra je investice na desítky let a nabízí hodiny společenské zábavy. Umí si spočítat, že hra za cenu lepší večeře se jim vyplatí. A jsou vděční za to, co děláme kolem našich her. Že děláme české návody, točíme videonávody, poradíme i k hrách, které sami neprodáváme. A protože máme nějaký příběh a jasně čitelnou misi, lidi nás berou. Znají nás.

Masový hrob plný koťátek? 

Abych to uzavřela. Jak už jsem psala výše, množství her na trhu by mi nevadilo, kdyby měly adekvátní péči a nebyly to rychlokvašky, které se objeví a hned zase zmizí. A to je na nás vydavatelích, jakou startovní pozici jim připravíme. Jak si to obchodně nastavíme. Jak o hry budeme pečovat a jestli nebudeme chtít jako Otesánek sežrat všechno, aby náhodou nezbylo něco na souseda. Takže to není jen otázka nabídky a poptávky, otázka peněz, ale i etiky. Taky edukace lidí, proč nemají chtít slevu. Protože podle mě právě chrlení slev vedlo k pokřivení celého trhu. Kdo prodává pomocí slev, musí toho chrlit hodně, aby mohl dávat hodně slev a ještě mu zbylo do kapsy. No a když je toho hodně a je i hodně slev, kvalita všeho upadá na úkor kvantity.

Nejlepší kamarádka slev je kvantita. Ne kvalita. 

Když jeden obří hráč dává obří slevy, začnou dávat obří slevy i ostatní, aby je Otesánek nesežral.

Sleva je jako virus, šíří se. Chytne ho kde kdo kolem. Zdravá cena je očkování.

My ve 4 Kavkách říkáme, že za každou slevu umře koťátko. A proto je skoro nikdy nedáváme. Stejně jako Apple všude držíme stejné ceny, protože věříme, že naše produkty s naší péčí stojí za každou korunu.