Co jsou HSP nebo-li vysoce citliví lidé, o tom si můžete počíst v mém předešlém článku. Dneska se chci zamyslet nad tím, jak coby HSP potřebuju uchopit marketing naší značky 4 Kavky a našich produktů. Má vysoká citlivost má vliv na vše od A do Z. Když ji nevnímám a hraju si na drsňačku, vždycky mě to doběhne a nakonec skončím nemocná. Už jsem si své somatizace všimla a vnímám sebemenší náznaky fyzické nepohody a přemýšlím, co dělám blbě, že je mi blbě?

EDIT: text jsem v říjnu 2023 přešmrncla a lehce doplnila

Máme rodinnou značku 4 Kavky, píšeme s mužem knihy, vyrábíme hry, máme hromadu obsahu, hafo, fakt hafo mediálních zářezů, ale nic z toho by nešlo, kdyby se vše nedělo v souladu s mou vysokou citlivostí. No a proč vlastně tolik stát o mediální výstupy? No protože je to mnohem menší práce a stojí to mnohem míň peněz než za všechno platit, platit, platit. Buďte skvělí, dělejte skvělý věci a novináři si vás najdou. Ale to je jen první krok. I být zpovídaný je řehole a dá se zfušovat. Jak na to? Mám pro vás 15 rad, kterých se sama držím. 

Vysoce citliví v médiích

Možná to tak nemají všichni HSP, ale já na vše potřebuju bejt připravená. Moc dobře připravená. I na rozhovor v telce nebo pro noviny či nějakej časák. Když jsem navíc ke svý vysoký citlivosti ještě nervózní, protože jsem si nemohla udělat přípravu a nevím, do čeho jdu, už mi na spánek ťuká migréna, žaludkem houpou nervózní vlny a nějaká angína nebo virózka je na spadnutí. Potřeba dokonalé přípravy je pro HSP typická. Puntičkářství, preciznost, pracovitost a hluboké ponoření do všeho, co děláme. 

Příprava na interview:

1. NAMALOVAT SE! Pokud jdu na rozhovor v televizi nebo prostě na kameru, sama se doma co nejlíp namaluju i učešu, ať se pak nezdržuju v maskérně, kde mě může rozhodit štěbetání maskérek či jiných lidí. Když se mě jakkoli někdo jinej dotýká, nedělá mi to dobře a hodně mě to vykopává daleko, daleko od komfortní zóny. Navíc v koroně už se mi několikrát stalo, že maskérny nefachaly a nebejt připravená, budu na obraze tak, jak mě v ksichtu pánbůh stvořil a to by nebylo dobrý. To byste nechtěli. A třeba v menších regionálních médiích vás taky nikdo nezakytuje. Pozor, malujte se i do rádia, často se před či po rozhovoru dělají fotky i videa na socky a tak. 

2. DÁRKY S SEBOU! Mám vždy hodně dárků. Mám vždy hodně dárků. A ještě jednou, kdyby to někdo nepochopil. Mám s sebou vždycky hodně dárků. Mám kliku, že vyrábím fyzický produkty, takže vždycky naberu tašky věcí. Novináři mají etický kodex a kolikrát si nic nevezmou, ale vždy se to dá nabídnout do soutěže na sockách nebo dát třeba dramaturgii a tak. Nic horšího se nestane, než se ti to zas odnesu dom.

Rozdávám i štábu nebo dramaturgům, moderátoři jsou samozřejmost. Vždy to zpříjemní atmosféru. Je dokázáno, že dárek aktivuje část mozku, která v nás vyvolává příjemné pocity. Navíc se mi několikrát stalo, že v daným pořadu probíhaly soutěže a můj dárek dali na obraz do soutěže. Pár vteřin v telce zdarma? Kdybyste si platili reklamní prostor, nedoplatili byste se.

Budování mikrovztahů

Navíc já si vždycky dělám i jednu fotku (ve studiu, před televizí, s moderátorem) a i tam je ideální mít v ruce tu svou věc, pokud svou věc/produkt máte. HSP v kombinaci s jistou dávkou introverze je třeba i nepříjemné někde škemrat o kafe nebo tak, když někomu dáte dáreček, kafe vám udělá sám a rád. Prostě budování mikrovztahů kolem jediného interview, který trvá třeba jen 10 minut. A navíc to myslím úzce souvisí s tím, že pokornej respondent s dárky a dobrou náladou se do mnoha médií opakovaně vrací.

Základ je samozřejmě mít téma, produkt, mít to skvěle uchopený a umět o tom skvěle mluvit. I to se dá ale natrénovat. Možná některé tipy nemají ani s HSP tolik společnýho, ale preciznost a dokonalá příprava je myslím u vysoce citlivých dost typická. Nemůžeme si dovolit ponechat něco náhodě, vyvedou nás totiž z míry i naprosté maličkosti. 

3. PŘELEPIT LOGO? Dřív se mi stávalo, že jsem se někde nechala překacat a přelepovala bych logo, dnes už ne. Buď mě chtějí se vším všudy i včetně mých produktů nebo ne. Takže mám s sebou produkty a buď můžou na obraz nebo ne.

4. PROPRIETY! Kromě dárků a produktů na ukázku s sebou beru i další proprietky. Třeba stojan na knihu. Ležící kniha většinou není vidět. Vyzkoušela jsem jich mnoho, nejoblíbenější je dřevěnej ministojánek na mobily a tablety, kterej není vidět, ale kniha krásně vidět je a dřevo necinká o skleněné stoly, které třeba v TV bývají. Na menší knihy (třeba brikety od Melvilů) stačí levnější od firmy Sunnysoft, na těžší knihy máme ověřenej dražší Samdi z Justking. No a nově nosívám i kovovej zcela jednoduchej stojan na fotoobrázky od firmy Hama (koupila jsem ho ve Fotoškoda). Je stabilnější než ty dřevěný a hlavně je proti těm dřevěnejm totálně za hubičku (120 – 150 kaček). Koupila jsem 4, využiju je i na trzích a tak. 

No a když šel kdysi můj manžel Martin Kavka na interview do DVTV mluvit o svém slovníku www.cestina20.cz s novotvary a slangem, tak jeho kniha Hacknutá čeština (výběrovka 3000 nejlepších definic ze slovníku) ještě nebyla na světě. A tak jsem vyrobila maketu. Vzala jsem stejně velkou publikaci a v našem grafickým studiu nám vytiskli obálku. Tu jsem prostě na tu náhradní knihu nalepila a maketa byla na světě. K tomu stojánek a kniha v rozhovoru parádně zahrála. A nakladatel nás pochválil, že teda v telce žádná jejich neexistující kniha ještě nebyla:)

5. SPRÁVNĚ SE OBLÍKNOUT! Oblíkám se tak, abych mohla na obraz. Dělala jsem léta v tv Nova a Prima coby redaktorka zpráv i jiných pořadů. Takže vím, že nesmím mít nic s logy, nápisy, úzkými pruhy nebo divokými barevnými obrazci (pruhy nebo třeba pepita vzorce tzv. interferují, tedy se na obraze pak jako by třesou). No a třeba cinkající náramek, náhrdelník nebo naušnice vám s největší pravděpodobností buď budou kazit zvuk nebo vám je sundají. 

6. REŠERŠE! Abych byla v obraze a třeba i věděla, jaký humor má ten který moderátor rád, vždy se dopředu dívám na archivní díly pořadu, ve kterém budu i já sama vystupovat. Čtu si články toho, kdo se mnou bude dělat rozhovor. Poslouchám podcasty, kam jsem zvaná. Potěšíte tak toho, kdo vás zpovídá, a nebudete v interview za namyšlenýho blbce, který se o nic kolem nezajímá, protože on sám se považuje za dostatečně zajímavého. 

7. CO CHCETE PROMOVAT A CO NE? Musíte vědět, co je to hlavní, co teď chcete promovat, co je vaše nosný téma. Pokud jste před deseti lety pekli perníčky a zdobili, dnes už zdobení v telce ukazovat nemusíte. Pokud neorganizujete kurzy perníčkování a nehodí se vám to parádně do krámu. Výstupy v médiích jsou energeticky hodně náročný, takže je potřeba focusovat na cíl a nekošatět. Třeba když mně nějakej novinář napíše, že chce, abych někam přišla skákat přes gumu, už to odmítám, protože osvětlím, že jsem se od skákání přes gumu dostala k výrobě retroher, napsání bestsellerový encyklopedie Retrohraní, natočila vlastní pořad Retrohrátky na Streamu, mám videoportál a teď už raději mluvím o aktuálních věcech a na hry se lidi mohou podívat třeba v tom mém tv pořadu.

Tím je mi jasný, že mě chtějí jen místo hrajících si koťat a pokud tam nemohu prodat to hlavní, čemu se věnuji, rozhovor odmítnu. Ale třeba v létě 2020 jsem jasně řekla ČT Dobré ráno z Ostravy, že pokud nebudu moci mezi hraním retroher povídat i o své knize a ukázat ji tam, že bohužel odmítnu. Chtěli to i s knihou a bylo to super promo mojí publikace. I když teda ukázat v několik vstupech několik starých her je setsakra náročný, auto bylo plný rekvizit, organizace na place byla náročná, jeden kameraman se nám tam i přerazil o cvrnkací kuličky.

Odpočívala jsem pak 3 dny a byla totálně vyřízená. Být HSP a ještě dost introvert, něco stojí. A proto je základ vědět, co chci a čemu řeknu NE. Chce to mít silnou BATNU (víc o tom v článku o knize Na volné noze Roberta Vlacha), tedy fakt, že nebýt s nějakým tématem v médiích, vám vůbec nevadí, ale když tam budete moci třebas jen trochu dát jiné pro vás nyní důležité téma, že vám nevadí zahrát si i na hrající si koťata v televizní přestávce. Když si zjednodušíte život a řeknete si, na jaká témata do médií půjdete a jaká jsou pro vás mimo mísu, NE se vám bude říkat mnohem jednodušeji.

8. TAHÁK! No a aby se pak vlak nedostal mimo koleje ve studiu, beru si taháky na každej vstup. I moderátoři občas začnou tématicky uhýbat stranou, takže se tahákový minimum snažím říct hned na začátku a pak už se plně věnuju moderátorovi a napojím se na něj. Když v tématu tápe, v pohodě se dokážu chopit otěží, protože jsem 100% připravená. Jak říká má svědkyně Lucik: jé, ty zas budeš moderovat pořad v televizi? Někdy to tak dopadne. Když se ukáže, že ten, kdo si se mnou povídá, si neudělal tak poctivou přípravu jako já. Ale o tématu přeci musím nejvíc vždycky vědět já, čili umět o sobě mluvit, i když vás o půlnoci vzbudí rozčílenej medvěd grizly, je nutnost. 

9. ELEVATOR PITCH! Kdo neví, co to je, měl by si to zjistit a svou “výtahovou řeč” tasit z rukávu na požádání. Když školím o podnikání, říkám vždy svým ovečkám, že si mají představit, že se loučej s kámoškou u tramvaje, dveře se zavíraj a oni mají zakřičet, cože to teď vlastně dělaj. A tak stručně to vždy musí zaznít v rozhovorech v médiích. Vy musíte umět říct, co děláte, v čem jste zajímaví. A nebejt moc namachrovaní ani zbytečně skromní. My krátkejm údernejm sdělením přesně na solar říkáme „titulková řeč“. Tak vznikl třeba název mý profese: herní archeoložka. Jak furt dokola popisovat, že vyhrabávám ze zapomnění staré hry, které už se skoro nehrají, a vdechuju jim novej život? A tak je ze mě herní archeoložka. 

10. CHCE TO JEN TRÉNINK! Nikdo dokonalej se ještě nenarodil. Ani herci nejsou borci hned, jak poprvý otevřou brány na Damu. Třeba takovej Lukavskej denně nahlas 20 minut četl, aby měl ten svůlj nádhernej, dokonalej přednes. Pokud neumíte dokonale mluvit, trénujte to. Nahrávejte sami sebe při rozhovoru s kamarádkou a dejte to pak poslechnout někomu třetímu. Rozuměl vám? Pochopil, co jste chtěli říct? Vadilo mu něco na vaší dikci, výslovnosti? A šup, zapracujte na tom. Tohle nenatrénujete, když 2x za rok vlezete do telky. Já třeba s mužem doma trénuju skoro před každým rozhovorem, píšu si ty již zmíněné taháky a pak mě na palce skoro nic nepřekvapí. Pokud to není moucha nebo nečeknej úkol od Emmy Smetany na DVTV:):) Na to se mrkněte, zabila sem mouchu během přenosu a pak na konci rozhovoru dostala úkol od Emmy Smetany. 

11. MLUVTE, JAK VÁM ZOBÁK NAROST! Když proškoluju přípravu na mediální výstupy, rétoriku a přirozený projev v médiích, setkávám se s častou chybou. Lidi chtějí vypadat líp než ve skutečnosti, a tak začnou mluvit jinak. Třeba, kdo normálně nemluví spisovně, si najednou strčí pravítko do zadku a mluví jak z partesu. Ale to není autentické a lehce se to provalí.

To chvíli mluvíte spisovně, pak vám uteče nespisovná věta nebo sprostý slovo, a už se odkopete, že se přetvařujete. Nejlepší je tedy být sám sebou. Používat vlastní specifickej humor. Však se mrkněte na jakejkoli můj rozhovor a uvidíte, jak autentickej marketing (tak mu krásně říká marketingová čarodějnice Madla Čevelová) vypadá. I já se to musela dlouho učit. Pomohl mi k tomu můj bláznivej účes, protože s vyholenou růžovou hlavou nemůžu nikdy zapomenout, že jsem jiná. A teď mám ještě kérku přes celou ruku. 

12. VIZUÁLNÍ PODPISY! Kérka, vyholená hlava a růžový vlasy jsou můj podpis. Jako byl kožich kdysi podpis Leoše Mareše, než si ho všichni zapamatovali. Lidi si pak u mě řeknou: jé to je ta s tou vyholenou růžovou hlavou, co tak strašně rychle mluví? A to není špatný, lidí je mega moc, rozhovorů taky, je super lidem dát pomůcku, jak si vás zapamatují. Nemám růžovou hlavu furt, ale když mám jít někam na obraz, hned běžím ke kadeřnici pro svůj vizuální podpis. 

13. PSANÉ ROZHOVORY: Někdy dostanete otázky mailem a odpovídáte taky mailem. Tam zas pozor na to pravítko v zadnici. Abyste to furt byli vy a nebrali se moc vážně. Jindy se rozhovor tzv. nabere třeba po telefonu či při videokonferenci (offline v kavárně to v koroně třeba nešlo), tam bacha na to, abyste nekošatili a šli vždy k jádru pudla. Mnozí redaktoři rozhovory jen přepíší a pokud jste nemluvili srozumitelně, stručně a k věci, můžete bejt za blbce. Někdy vás při autorizaci nechají do toho sáhnout a přepsat to, ale většinou tu možnost nedostanete. I proto je dobrý si proklepnout toho, kdo vás o rozhovor žádá. Píše dobře? Neudělá mi to jen medvědí službu? A nebo je tu přístup mého zenbudhistickýho manžela, kterej „dá“ a dál neřeší. 

14. AUTORIZACE! Psanej rozhovor vám novináři k autorizaci posílat mohou, ale nemusí. O autorizaci si taky můžete předem říct, ale nikdy, nikdy, nikdy! u ní neotravujte. Buďte za ni vděční a opravujte jen věcný chyby. Nestylizujte se prosím do Viewegha ani třídní učitelky v přísných brejličkách a neopravujte vše, každý písmenko. To by vás novináři neměli rádi a mohli byste se jednoduše dostat na blacklist. I když se vám rozhovor až tak nelíbí, představte si, kolik peněz by vás stálo dostat se na reklmaní stránku toho kterýho periodika. A takhle to máte zadarmo.

I když zadarmo… je to práce, někdy nad rozhovorem strávím i tejden. Ale je to prostě součást marketingu a propagace vaší práce. Znám to z obou stran, coby bývalá novinářská vím, jak na mě respondenti působili a koho jsme v telce měli a koho neměli rádi. Teď dělám rozhovory pro náš novej newsletter o hrách a hraní 4letter.cz a zatím jsem měla samý super prima sympatický lidi, kteří neprudili a byli rádi, že se o ně a jejich práci zajímám. V rozhovoru dělali minimum úprav, poděkovali a pak ho všude nasdíleli. To je nejlepší cesta. Jak tvořit dobrý vztahy. Přeci jen je tu těch médií tak málo, že se o vás může vše roznést. “Tu nezvi, to je děsná kráva”. A pokud nejste Bohdalka, u který se leccos toleruje, podruhý už vás nikam nepozvou. 

15. FOTO/VIDEO! No a takovej špíček. Je super mít v zásobě pár svejch fotek při tom, co dělám, s tím, co dělám. Myslím profesionálních fotek. Ideálně na šířku. Občas s vámi novináři budou dělat rozhovor a stačí jim tahle vaše fotka. Pak máte jistotu, že se si tam budete líbit a vyhnete se nervóznímu focení s cizím člověkem. A třeba si novinář řekne i o pár produktovek, ty jsou povinnost, ty samozřejmě musíte mít, i kdyby trakaře padaly. V mnoha rozhovorech chtěli kromě fotek i videa a pouštěli to za námi na obrazovce během povídání. Prostě i obrazově musíte být „vždy připraveni“.

Aktualizace 11.1.2021

Protože mě napadaj další rady, budu je sem přihazovat. Ale perex ani název článku už měnit nebudu. 

16. NO COMMENTS! Naše osvědčená rada proti trudnomyslnosti, nečíst komenty na stránkách média pod pousty s prolinkem na váš mediální výstup. K ničemu to není a reagovat mají ta daná média, ne vy. Mě to muž učil léta a už to vydržím. A mám klid. Řeším jen hejty, co mi lidi pak napíšou na mail, mobil, soukromou FB stránku, Instáč a tak. A že jich bylo. Spokojená žena středního věku, který se daří, dovolí si mít růžovou hlavu a nestěžuje si, je trnem v oku kdejakýmu debilovi. Nejvíc hejtů bylo kupodivu po rozhovoru pro Tchiboblog. I oni říkali, že tolik hejtů nikdy neměli. Lidi mi nadávali do růžovejch sviní, tlustejch krav, zlodějek, nemožnejch matek, co nikdy neměly mít děti, radili mi, ať chcípnu nebo držím hubu apod. Hejty u sebe vždy mažu a trolíky blokuju. Kde na ně nemám vliv stejně jako na funkci rostlináře, tam to nečtu. Jedna z nejzásadnějších rad pro lidi, co budujou osobní brand a choděj s kůží na trh.

17. KDY ŘÍCT NE! Nemusíte bejt všude. Nemusíte všem říkat ano. Pokud nějaký médium vyloženě odporuje tomu, v co věříte, řekněte ne. Pokud je pro vás něco odpad a samotné vás nebaví to číst, můžete taky říct ne. Vždy přemýslíme, co může sledovat naše cílovka a co ne. Kupodivu po tv výstupech třeba nebejvaly takový ohlasy jako po mým rozhovoru v časopise Vlasta (měsíc byly v e-shopu Vánoce) nebo našem rozhovoru s manželem pro Tchiboblog (to byly taky Vánoce, i když finanční přínos je jen druhotnej efekt, hlavní je známost). Takže nepodceňujte ani média, která se nezdají. Nezapomeňte, že budovat brand znamená taky bejt vidět. Bejt dohledatelnej na Googleu a tak.

No a kdy jsem naposled řekla NE? Když chtěli, abych přišla do jedný televize a mluvila o svý knize nebo o tématu mé knihy Retrohraní, ale nesměla jsem říct název a knihu ukázat. To mi přišlo nevýhodný. Za název knihy a ukázání na obraz chtěli zaplatit. Řekla jsem, že pokud mě chtějí a téma mojí knihy, buď tam bude všechno nebo nic. Tak nebylo nic. Platit jsem za to fakt nechtěla. Kdysi jsem brala všechno, ale už jsem přeci jen dál a mám větší nároky a víc si svý práce vážím. Knihu běžně ukazuju všude, kam jdu, takže je z čeho vybírat.

18. ROZHOVOR ONLINE! Od korony už se běžně rozhovory točí na dálku online, takže byste měli bejt připravený i na to. My na jaře 2020 nakoupili všechny propriety, abychom byli vidět, slyšet. Dobrej obraz, zvuk i záběr je důležitej. Působí neprofesionálně, když se prezentujete v polotmě, je vidět vašich 5 podbradků a strop, kvůli špatnýmu připojení se zadrhává zvuk a celej obraz se ještě klepe, protože to berete z tabletu, kterej držíte v ruce. A ještě jste neučesaní a nenamalovaní, protože máte přeci domácí pohodičku… Namalovat se a upravit je základ.

A technika? I za pár tisíc jde pořídit super sestava na malý domácí studio. Nebo si pronajmete nějaký podcastový studio, který mívaj často i kamery, světla a vše (třeba pražská Pracovna). Doma stačí slušná wifi, mobil, stativ (nejlepší protipodbradková policie), světýlko a nějaký hezký pozadí, čímž rozhodně nemyslím okno, strop, otevřený dveře, kde pobíhaj děti atd. Třeba vaše knihovna nebo čistá jednobarevná zeď je cajk. My nakoupili nejrůznější klumprty na Mobilním režisérovi. Jo a minitip, každej stroj má kameru jinde, já si k ní lepím malý lepíky, abych věděla, kam se dívat.

19. FLEXIBILITA! A ještě mě napadla flexibilita. Muži v pátek zavolali ze CNN Prima News, že ho v pondělí ráno v 7:40 chtějí coby hosta v pořadu Nový den Libora Boučka. Dost se nám to nehodilo, protože v 10 dopo už jsme měli být oba 2 hod jízdy autem za Prahou na důležitý pracovní schůzce. Takže jsme si v CNN zamluvili parking a místo na sezení u kafe pro mě a hned po vysílání jsme frčeli. Byl to kalup, ale nelitujeme.

CNN Prima News mají nejkrásnější TV studio, co známe, Libor Bouček je fanoušek manželova projektu Čeština 2.0 a vše bylo tak dokonale připrvený, že těch 10 minut na obraze bylo asi nejlepších za dobu, co se muž českým novotvarům a slangu věnuje. I když nás čekalo 5 hodin cestování na zledovatělejch cestách, šli jsme do toho. Flexbilita je důležitá, jak jednou odmítnete, druhou nabídku už často nedostanete. Když se překonáte, pak můžete v telce vidět obří logo svýho milovanýh projektu  a hlavně natočit příjemnej rozhovor, jako se to stalo nám.

20. JAK SE DOSTAT DO MÉDIÍ? Jak poslat novináři mail o tom, co dělám? Jaký předmět mailu zvolit, aby novinář mail otevřel? Co nesmí chybět, aby vaše téma novinář prosadil na poradě v novinách? Jak se na poslání mailu novinám připravit? Co musím mít v záloze? Kdy je správné mail poslat? O tom všem povídá kamarádka novinářka Judita Matyášová v rozhovoru pro Maminkatelky.cz.

Nabízím i HSP konzultace

No a nic dalšího už mě k mediálním výstupům nenapadá. Pokud už někam chodíváte, ale nejste si svým vystupováním jistí, můžete si u mě zaplatit konzultaci. Klidně i HSP, tedy vysoce citlivou konzultaci, kdy poladíme, jak by vám to vyhovovalo, abyste se v tom cítili komfortně. Proberu s vámi přímo vás, vaši mluvu, přípravu, můžu poradit i před konkrétním výstupem či rozhovorem. Mám výhodu, že to znám opravdu z obou stran. Jsem bývalá herečka, moderátorka a tv redaktorka, takže vím, jak se má mluvit i jak se má zpovídat.