Zrovínka čtu novinku od Melvilů Alchymie od Roryho Sutherlanda z agentury Ogilvy. Jsou to jen takový myšlenky, každej večer si přečtu jednu kapitolu s ústřední myšlenkou a druhej den si ji v hlavě rozeberu. Pak proberu s manželem a nechám ji dál pracovat. Jedna z nich je nakonec o rybách. Malejch mrštnejch i velkejch pomalejch.

Rory hezky popisuje, jak fungují velký společnosti a jak za kreativitu a neotřelý nápady místo povýšení často dostanete padáka. Ale za stádnost a očekávatelný logický nápady stoupáte vejš. Jenže logiku stejně jako vy umí používat každej. 

Rory Sutherland: Logika vás vždy dovede přesně tam, kam dovedla i vaši konkurenci.

Takže jedna ta myšlenka z knihy je, že máte bejt nelogický nebo psycho-logický. Čili lidský. My lidi přeci nejsme stroje a jsme často nelogičtí. My malí tvůrci a volnonožci si můžeme dovolit vymknout se z kloubů. Klidně pravidelně. Nemusíme to dělat jako ti velcí hráči na hřišti. A taky to tak neděláme. Z jejich úhlu pohledu jsme možná magoři a smějí se tomu, jak pracujeme a budujeme si místo na trhu. Ne nízkou cenou, ale lidskostí, užitečností a vysokou kvalitou. Tolik práce, která zabere tak moc času. přitom by stačila slevová akce a na lidi pustit Alzáka!

4 Kavky – rodinné deskovkářství

Vyrábíme hry. Nejdřív retrovky, teď deskovky. Děláme k nim od samýho začátku i kvantum kvalitního obsahu. Už tím jsme ufoni. Něco dávat lidem navíc a zdarma? To by v korporaci většinou neobstálo. Sami jsme s manželem dělali ve velkejch firmách a víme, že i když se v rozpočtu na něco takovýho najde pár kaček, dlouho ten entuziasmus nikomu nevydrží. Velení chce prokliky, money, upsaný duše, zvýšený prodeje a rychlej, průkaznej dopad čehokoli, co dělá. Frčí tam sprinterský disciplíny s prokazatelným dopadem, ne běhy na dlouhou trať. 

A i v nablejskanejch startupovejch firmách s parožím na zdi, hromadě sexretářek s džínama až u krku, potetovanejma šéfikama, vánočníma večírkama v kostele a longdrinkama v zavařovačkách to dopadá stejně. Tváří se to jako super free nápad pro lidi, maká se na tom, pak do toho nějakej cifršpion z horního patra hodí vidle a kreativci letěj stejně rychle, jako přilítli. My prcci si klidně můžeme dovolit nápad užitečnej pro lidi dotáhnout až do konce. A spálit se. Nebo objevit Ameriku. Můžeme si to dělat, jak chcem. 

Jsme štiky v rybníku vykrmenejch kaprů

My jsme frustrovaní, že dotahujem proces za rok, v korporaci se jim o roce ve stejný činnosti ani nesní. Když se něco posere, my umíme věc napravit skoro okamžitě. Jsme vlastně štiky v rybníku plným vykrmenejch kaprů. To na volnonožkování miluju. Nikdo nám do toho nekecá a děláme si to, jak chceme. Třeba i proti proudu, bláznivě, ne-logicky. V tom je naše obrovská výhoda, kterou nám ti velcí můžou jen závidět. 

Na něco jsme rychlíci, na něco klidně zas spíš maratonci. V klidu si píšeme 4 letter (newsletter o hrách a hraní), točíme videa k vlastním hrám i k hrám od ostatních vydavatelů (YT), píšeme blog, k retrohrám máme videoportál a tak. Místo výkonostního marketingu děláme psycho-logickej marketing s pozdějším dosahem. 

Ale my umíme čekat. Jsme malí a nikdo nám do toho nekecá. Rozpočty si schvalujeme ráno u snídaně, marketingovej budget ladíme u odpoledního kafíčka a když něco nefachá příjemně, zdravě, přirozeně a autenticky, kašleme na to, i kdyby to byla podle velkejch hráčů jediná zaručená cesta. Protože co žerou sedmikiloví kapři, nemusí bejt to pravý pro malý štičky. 

Deskovky jako mainstream

My máme misi. Stejně jako ji měla nová gastronomie. Naučit lidi dobře žrát a pořádně za to zaplatit. A my je teď chceme naučit víc si hrát a taky za to zaplatit. Deskoherní trh bojuje hodně cenami. Jedno vydavatelství bere každý jiný jako konkurenci. Přitom jsme tak malej rybníček, že bychom měli táhnout za jeden provaz a edukovat trh společně. A pak se o to krmení rybičkám podělit. Když chceme bejt lidem užiteční a naučit je hrát si nebo teda hrát si víc, nemůžeme jim tvrdit, že jsme jen my. 

Někde jsem četla super citát: 

Marketing je jako první rande, když budeš mluvit jen o sobě, druhý rande už nebude. 

A my chceme dlouhodobej vztah. Děláme rozhovory s lidmi z ostatních vydavatelství, píšeme i o jejich hrách, točíme videorecenze i na jejich hry a věříme, že se to propojení nakonec povede. My jsme zaměřeni na začínající a občasný hráče, zatím úzká cílovka, ale mohl by to bejt brutální mainstream. A tak se hraním jednoduchejch her bavíme a sdílíme, co a jak hrajeme, radíme, vybíráme, představujeme, průvodcujeme v tom bludišti. Děláme to tak, aby nás to děsně bavilo a věříme, že tak lidem otevřeme svět moderních deskovek a nechají se od nás tím labyrintem provézt.