O místa na středních školách se letos uchází 159 000 žáků, o 2 000 víc než loni. Jak vychytat přijímačky a nemuset si na to brát hypotéku? Zrovna absolvujeme přijímačky s dcerou. Tenhle článek mám jako deníkovej zápisek pro mě za pár let, až zas budu řešit přijímačky se synem, juknu sem a zjistím, jak moudře jsem si kdysi radila. 

Sice mě dost věcí v tom systému štve, ale beru ho, jakej je, a snažím se přizpůsobit. Cáluju za přípravu, pomáhám dítěti, jak můžu, a počítám i s tím, že za školu pak dáme statisíce. Na té cestě k maturitě jsem ale i na ledacos přišla a i o to se s vámi chci podělit. Napsat jen uplakanej článek, že se mi něco nelíbí, by nedávalo smysl a nikomu by to nic moc nepřineslo. 

Ale jako je to každopádně hukot. Je mi skoro pade a kromě přijímaček toho řeším spoustu. Jsem typická sendvičová generace: řeším přijímačky a Alzheimer home. Svírá mě sendvič péče o vlastní děti a z druhý strany o rodiče. V mým případě o tchýňku. Na stole mám desky na každýho, o koho pečuju. Ale to by bylo na dlouhý povídání a v tomhle článku se zaměřím na přijímací zkoušky a na moje zkušenosti s nima. 

Vodní pólo místo fotbalu

Na dceru mám přijímačkový desky, protože je v devítce a jde na střední. Výběr škol nám zabral celej podzim, příprava, učení, talentovky, doučko, zkušební testy atd. další půlrok. A je to málo. Se synem začnu rok předem, aby to bylo víc na pohodu a aby všechno v klidu stihl. Fakt. Je úplně jedno, že mají obě děcka vlastně neustále vyznamenání a třeba i patří mezi nejlepší ve třídě. U přijímaček se hraje jiná hra. Ve škole kopou fotbal, cermaty jsou vodní pólo. Jako taky dostáváte míč někam do brány, ale za úplně jinejch podmínek. 

Plusy novýho systému jsou hlavně v tom, že se vše zařizuje elektronicky a nechodí se do škol osobně, nestojí se kilometrový fronty s papírama v ruce. A že algoritmus pak děti rozhází do vybranejch škol hned a nikdo nemůže držet tři školy najednou, kam se všude dostal, na úkor chudáků, co s nervama v kýblu čekají, co se kde uvolní: „Výsledky už nejsou tak na dlouho, když je prioritizace přihlášek. Kdo se nedostal nikam, tak měl peklo na zemi další dva měsíce,“ vzpomíná kamarádka JH. 

Trocha čísel, jak je na tom ČR: 

• Třetina Čechů pracuje hlavou (podle atlascechu.cz).
• Podle Eduin absolvent s maturitou do státního rozpočtu za život přinese o půl mega víc než absolvent bez maturity.
• Maturitní obory jsou prý první volbou pro 80 % všech dětí. Ale tolik škol pro ně prostě nemáme. 
• Škol se všeobecným zaměřením je jen 30 % (průměr v EU je 50 %), přitom je o ně největší zájem.
• Podle sociologa Daniela Prokopa je tu 30 % všeobecnejch SŠ, ale na vejšku jde 50 % středoškoláků. Gymplů a lyceí bychom prostě potřebovali víc.  
• Letos se otevřelo několik lyceí (něco jako gympl, ale už s drobným zaměřením nebo možností zaměřit se na něco ve vyšších ročnících) s asi 800 místy, díky bohu za to. 
• Tady jsou aktuální čísla přihlášenejch i jejich preferencí přímo na stránkách Cermatu. 
• Forbes odhaduje, že nejrůznější soukromý nákladný přípravky jsou byznys za 580 milionů korun ročně. 
• V Praze absolvuje placenou přípravu až 70 % žáků. Musí. Jinak jsou bez šance. 
• V E15 píšou, že obtížnost cermatovskejch přijímaček je z hlediska komplexnosti, tlaku, chytáků i příkladů vyšší než na vysoký školy. Jakože WHAT?

V devítkách jsou teď nejsilnější populační ročníky za posledních dvacet let. Tehdy byla rvačka o místa v porodnicích, pak ve školkách, na základkách a kupodivu i na středních. 20 let na to všichni koukáme a nic. Chudák tahle generace, zažila kovid, válku na Ukrajině, energetickou krizi, Trumpa s Putinem, a místo na maturitní obor půjdou na učňák nebo školu, po který netoužili a ze který stejně možná odejdou.

Není pak divu, že jsou rozbití, přecitlivělí, v depkách a s poruchama příjmu potravy: „Je to děs! Na změnu malá naděje, zajímá to holt jen rodiče jednoho ročníku a jen jeden rok,“ doplňuje kámoška JH. A potvrzuju, taky mě to nezajímalo, dokud se mě to netýkalo. Je to dost nepřenosná zkušenost, kdo nezažil, nepochopí. 

Pětina dětí v Praze se na střední v prvním kole nedostane

Podle E15 jsou na tom nejhůř děti ve velkejch městech, kde je logicky zájem o školy největší. Například podle odhadu organizace To dáš! se letos pětina dětí v metropoli nedostane na školu v prvním kole. A děti budou na vysněnou školu potřebovat zhruba o 20 % bodů z testů Cermat více než loni. I proto, že se na stejný školy budou hlásit i ti, co se nakonec sice loni dostali, ale ne tam, kam toužili.

„Tohle je velké téma. My dělali přijímačky loni a úplně v klidu díky tomu, že jsme mimo Prahu. Kolegyně v Praze pod obrovským tlakem a velkými výdaji za přípravu – přesně tak jak jste na tom vy. Ale za sebe si vzpomínám, že nás brali na školu 60 ze 600. Taky žádnej med – muselo být vyznamenání a výborně zvládnuté přijímačky. A žádná možnost extra přípravy,“ srovnává se svými zkušenostmi kamarádka VK. 

I proto prej tvůrci cermatů přidali do otázek ještě víc slovních i jinejch chytáků, aby se dalo mezi dětmi líp prosejvat. Nebo kosit? Viděli jste cermaty? Zkoušeli jste si je někdo? Muž je fakt skvělej češtinář a z cermatovský češtiny mu šla hlava kolem. A těch chytáků a slov, co děcka prostě nemůžou znát… Děs, běs… Jako by to psal skřítek naschválníček. 

Jak zjistit, z jakejch středních škol se dá vybírat

Ale co už, prostě je to tak a je potřeba mít dost informací, chuti, síly a prachů. Čím začít? Předvýběrem škol. Dnes už vím, že si můžu všechny možný školy ve svým městě prohlídnout v Atlasu školství, kterej je i online. To jsme nevěděli a měli jen tištěnej časák od kamarádky – učitelky Jany. Berti kromě toho přinesla nějaký info ze svý školy a pak se jí hodně líbil pražskej veletrh škol, kam bych už s příštím potomkem v rámci přípravy na přijímačky chtěla jít rozhodně taky. 

Fotbal, vodní pólo, koňský pólo

To je akce, která se koná po celý republice a představuje místní střední školy. Většinou probíhá na začátku podzimu. V Praze to byla akce jménem Schola Pragensis, vyrážejí tam celý třídy deváťáků z celý Prahy. Svý prezentace tu mají všechny typy středních škol: odborný učiliště, umělecký školy, konzervatoře, průmyslový školy i gymnázia a lycea. Jen bacha, na umělecký školy je třeba se chystat klidně rok dopředu, absolvovat jejich vlastní přípravný kurzy, chystat portfolia obrázků, fotek atd. To je zas koňský pólo.  

Ale zpátky k veletrhu škol. Na jednotlivejch stáncích jsou i studenti danejch škol, takže se jich člověk může zeptat i na věci, který v letáčku nebudou:

• Jak tam vaří?
• Jaká je tělocvična a je tam venkovní hřiště?
• Jezdí na hory, výlety a tak? 
• Jsou na chodbách nějaký místečka, kde se člověk může zašít, nabít si telefon a nabrat dech? 
• Jak moc se tam člověk musí drtit (učit)?
• Voní ta škola a má hezky upravený chodby a učebny?

Umění DOD většina škol moc neovládá

Je dobrý si vybrat nějakou větší výběrovku škol co nejdřív, abyste mohli obíhat všechny DOD (dny otevřenejch dveří) a vybírat, co se vám s dítkem líbí a co ne. Bacha, jedou od podzimu a ne všude jsou DOD taky v lednu nebo v únoru. Nemusíte tam hned chtít nastoupit ke studiu, ale fakt hodně pomáhá zajít s ratolestí všude možně a udělat si obrázek, dojem. 

DOD nám hodně zamíchaly kartama a některý školy jsme pak rovnou vyškrtli a do jinejch se zamilovali. I když teda umění DOD ovládá málokterá škola. Neumí to. 

Můj tip: jet tam MHD přesně tak, jak by tam pak 4 roky jezdilo i vaše dítě. U nás třeba složitost a dýlka cesty při výběru hrála docela velkou roli. 

Jak probíhaly DOD a jak se nám líbily

Někde nám skoro nic neukázali, skoro nic neřekli a odradili nás. Jinde zasmrděli školu chlórem, že nás z DOD bolela hlava. No a díky DOD jsme se taky zamilovali. Třeba do oboru cestovní ruch na střední hotelovce tady u nás v Braníku. Jejich DOD neměl chybu, kromě veškerejch myslitelnejch informací jsme dostali i občerstvení od studentů studujících na kuchaře, cukráře a tak. Informací bylo tak akorát a bylo to dokonale zorganizovaný. I proto se škola dostala na naší volbu číslo jedna ve velký trojce (tak říkáme třem pozicím pro cermatí školy, jsou tam pak ještě dvě pro školy s talentovkama). 

Doučka, doučka: aneb SŠ jsou jen pro bohatý a pracovitý rodiče

Celá ta sranda už stála asi 40 000 (jen za to jedno dítko), což je jak tak kolem zjišťuju, v Praze standard. Tzv. cermaty (speciální testy z češtiny a matiky) jsou totiž jiná káva, než jak se češtinu a matiku učí děcka ve škole, jak už jsem říkala, je to úplně jinej sport a musíte se ho naučit. 

Takže aby se dítě naučilo dělat cermaty, musí rodiče cálovat, cálovat, cálovat. Je to velkej byznys a bez cálování a doučování a zkoušek nanečisto by většina dětí neměla šanci to nějak slušně zvládnout. Ne v Praze. Tady si přípravky platí 70 % děcek. Před tím cermaty nikdy nepoužijí, potom cermaty už nikdy nepoužijí… Jako jasně, nedává nám to smysl, ale takhle to je. 

To dáš!

Takže cálujeme a makáme i my rodiče, nejen děti. Bez takovejch rodičů, co jsou ochotni hodně pomáhat a hodně platit, by deváťáci byli v kelu (i když třeba organizace Člověk v tísni znevýhodněným talentovaným dětem pomáhá). A že jich takovejch asi je… A i oni musej hodně moc makat. 

Dcerka má jednak To dáš!, což jsou přípravný kurzy na příjmačky, kde každou neděli píše přijímačky nanečisto pod tlakem předem danýho času. To dáš! je super organizace, která k tomu dává tunu informací pro žáky i rodiče a provází nás vlastně celejma přijímačkama. A mimochodem mají fakt nádhernej newsletter a vůbec celý stránky. Zaplatili jsme si tam balíček za asi 10 000 Kč a tyhle prachy byly dobře vynaložený. Jsou tak vyhlášený, že to tam o víkendech vypadá jak před halou s rockovým koncertem. Jezdí sem lidi i 70 km. 

Kromě toho má dcerka placený doučka ve škole a ještě placený doučko online od školy Populo. Měli jsme tam nevybranejch 20 hodin z loňska, kdy podobnou křížovou cestou procházel syn Jáchym, když zkoušel přijímačky na 8letej gympl. BTW. Populo nás extrémně nakrklo a už bychom do něj nevrazili ani korunu. 

Školu Populo už nikdy více

Když jsem poptávala doučko pro syna kvůli přijímačkám, vypočítali mi pár desítek hodin, a že to maj bezvadně spočítaný, že přesně takový penzum synek potřebuje, aby se dostal. Už ale neřekli, že si musím sama nalajnovat a navyšovávat ty hodiny (jak se blíží přijímačky), abych je všechny vybrala. Myslela jsem, že od začátku až do přijímaček mi to pomohou nalajnovat oni. Ale ne, nechali mě v tom plavat a 20 hodin jsem vůbec nedovybrala. Což byla zhruba polovina toho, co mi poradili. 

No a nechtěli mi je převést na druhý dítě. Prachy vrátit taky nechtěli a ještě mě nutili dokoupit další balíček, jinak mi rukojmí v podobě 20 vyučovacích hodin nechtěli dát.  Nakonec to dobře dopadlo a vybrala si to dcerka, ale nervů s tím bylo hodně. 

Nejlevnější doučko? Doučovací influenceři

Jako nejlevnější se na přípravu k přijímačkám ukázali mladí influenceři. Bertička přinesla dom tipy na dva kluky, co mají účty na You Tubu nebo Hero Hero a pomáhají děckám nejen se školní látkou základky i střední, ale i s cermatama. 

Bertičce jsme zaplatili Matikudáš (350 Kč/měsíc) a doučko s Robinem (350 Kč/měsíc). Stojí to pár stovek měsíčně a dcerce se s nima skvěle pracuje. Umí to prej vysvětlit tak, že tomu rozumí, a třeba se u toho ještě pobaví: „Procenta jsou vlastně o tom, že když vás kámoš nakrkne a vy přemejšlíte, jestli ho zmlátíte nebo vezmete na milost, je to 50 na 50. A tak fungujou procenta.“

Berti u nich sjíždí hafo videí a učí se od nich třeba i strategii, jak u cermatů postupovat. Jak se nezaseknout na něčem těžkým za málo bodů, ale jak naopak vyvařit hodně bodů za něco, co je lehčí. 

K tomu bych už dnes přihodila jen pár testovacích přijímaček s To dáš! a všechna doučka v rámci školy. To nestojí tolik a pomůže to. Populo už bych nevolila, jednak je trabl s převodem hodin mezi členy rodiny, druhak ti učitelé byli děsně mírní a syna třeba nenutili dělat testovací cermaty v daným časovým limitu, takže byl pak u přijímaček překvapenej, jakej je to kalup, a dopadl mnohem hůř než při online testech s Populem. To naopak v To dáš! dělají prej mnohem těžší testy než v reálu, takže u přijímaček by dítko mohlo dopadnout líp než za poslední měsíce nanečisto… Uvidíme v dubnu/květnu.

Příprava na cermaty zdarma

Existují bezplatný možnosti přípravy, ale teda o žádným z nich dcera ani její spolužáci nemluví. Ti jedou hlavně v individuální přípravě na míru nebo s videi influencerů jejich věku, ke kterejm mají blízko. Ale je super, že jsou i možnosti zdarma nebo za pár kaček, jen nemám zkušenost, jak moc to deváťákům dokáže pomoct, protože nikdo kolem mě to nevyužívá. Kvalita i úroveň bude určitě různá a je těžký se v tom vyznat. 

• lekce zdarma nabízí Národní pedagogický institut
• taky Česká školní inspekce
• Nový Amos nabízí cenově dostupné online kurzy
• Statniprijimacky.cz nabízejí přípravu zdarma už 10 let 
• zdarma nabízí pomoc taky nejrůznější kanály na Youtube
• EDIT: existuje apka trenujnacermat.cz! od bývalého ředitele Cermatu a jeho syna
• existujou bezplatný webináře i testy CERMATu z předchozích let, který se dají stáhnout atd.

Talentovky

Kromě cermatů jsme s Berti řešili i talentovky na fotografickou školu. Na to bych mohla napsat samostatnej článek, ale když to zkrátím, bylo to vlastně fajn, ale zase jsme to vzala do vlastních rukou a provedla jí tím a obrovsky jí pomohla, jinak by asi moc neměla šanci. Fotím už 40 let, takže mám jednak doma pořádnou zrcadlovku a různý objektivy, stativ a tak, ale především zkušenosti i známosti. 

Vzala jsem ji do ateliéru kamaráda fotografa Vojty Vlka a k nám dom ji přijela pomoci fotografka Tereza Melicharová. Na tu školu se hlásí i Bertiččina nejka, která ale zkušený rodiče fotografy nemá, a tak jsem si vzala pod křídla i ji. Poradila jí komplet foťák, co si má koupit z druhý ruky, našla i kde to koupit a zajela tam s ní, naučila ji s ním a provedla jí i historií fotografie, poslala obě holky na nějakou tu výstavu (Czech Press Photo) a tak. S výběrem a úpravou finální šestice fotek do portfolia dceři pomáhali 3 profi fotografové – moji kamarádi. 

Zase tu platí, že bez agilních, obětavých a movitějších rodičů by to možná všechno bylo nemožný. Takže se nemůžu zbavit pocitu, že ty přijímačky vlastně dělám i já… A že je to vlastně neskutečnej byznys. Byznys pro bohatší a pracovitý, co mají na děti čas a udělali by pro ně první poslední a jejichž děti jsou taky ochotný strašně moc zabrat. A i tak jejich děcka, co makaj jak šrouby, nemusej uspět. Hlavně v Praze.

A tak už sledujeme i školy, který v prvním kole nenaplnily svou kapacitu a budou nejspíš otvírat druhý kola. 

Kdo nejspíš otvírá v Praze druhý kolo a kolik děcek budou brát 

Je to jen odhad podle toho, na kterou školu se v prvním kole nepřihlásilo dost žáků. Info mám z To dáš! Seřadila jsme si to podle ceny a vydělila čtyřma, abych měla cenu za rok (doufám, že všechny ty školy mají logicky délku 4 let). Pod sto litrů za rok tam vpodstatě nic není. Vypsání druhýho kola je na řediteli škol, takže třeba ani bejt vypsaný nemusí. 

1. (zahradnictví) Soukr. SO, s.r.o., Českobrodská, 33 000/rok – 13 míst
2. (gastronomie) SŠ hotelnictví, Českobrodská, 33 000/rok – 13 míst
3. ScioŠkola Praha Holešovice, Přívozní, 100 000/rok – 19 míst 
4. Gymn.a Sport.gymn., José Martího, 120 000/rok – 19 míst
5. School for Future – gymnázium s.r.o., Újezd, 130 000/rok – 26 míst
6. Slovanské gymnázium a jazyková škola, Masná, 145 000/rok – 72 míst
7. Gymnázium FOSTRA Meda s.r.o., Eliášova, 79–169 000/rok – 250 míst
8. PED Academy gymnázium, s.r.o., Siemensova, 171 560/rok – 17 míst
9. Gymnázium AVIDA s.r.o., K trnkám, 189 000/rok – 13 míst
10. ZŠ a gymnázium Livingston s.r.o., Vážská, 238 000/rok – 16 míst
11. Gymnázium International, Za Poříčskou bránou, 240 000/rok – 33 míst
12. ZŠ a Gymnázium Leonardo V. Academy, Dlouhá, 329 000/rok – 53 míst
13. Obchodní akademie, Svídnická – (cena neuvedena), 19 míst 
14. Gymnázium, Svídnická – (cena neuvedena), 16 míst 

 Jako vidím dobře, že někdo platí 329 000 za rok za gympl? Tak to je soda. 

Gymply a lycea místo učilišť?

Prostě o střední školy s maturou je obrovskej zájem, těch škol není dost, ale co s tím? Podle mě by se nemusely stavět nový školy, ale z některejch učňáků, o který je čím dál menší zájem, by se mohly stát všeobecně zaměřený střední školy. Nebo úzce zaměřený střední by se mohly zaměřit šířeji a ty obory by se mohly vyučovat v rámci kurzů, nástaveb apod. Nemyslím si to jen já. 

O situaci středních škol podle aktuálních dat a predikcí na stránkách Eduin říkají: „Vysoká míra nezaměstnanosti provází úzce zaměřené obory, které by se mnohdy měly sloučit s jinými nebo existovat jako rekvalifikační kurz. Od odborníků se vždy bude ozývat, že kamnář, malíř a lakýrník nebo tiskař potřebují standardní vzdělání, ale pokud absolventi vybraných oborů končí na pracovním úřadě, je čas se zamyslet.“ Podle Eduinu bychom se měli připravit na to, jak se bude trh práce měnit. Čím víc všeobecného vzdělání s maturitou budeme mít, tím líp budeme těm výzvám čelit. 

Bezplatný školství? Dobrej vtip!

Vždycky jsme se coby rodič uklidňovala, že naše rodina ze střední vrstvy si prostě v nejhorším za dobrý vzdělání připlatí, ale to už taky úplně neplatí. Když si dřív někdo dal přihlášku na nějakou drahou soukromou školu (třeba za 80 000 Kč ročně), měl to skoro jistý. Třeba námi vybranej soukromej gympl za 60 000 ročně měl před pár lety problém donaplnit kapacitu. Teď maj 75 zájemců o 21 míst. Čím to je? Protože dětí v devítce je nejvíc za 20 let. Tím se otvírají možnosti pro drahý soukromý školy. Takže jsme tu už pomalu jako v USA, kde si lidi na vzdělání berou celoživotní půjčky. 

Nemluvě o tom, co to udělá s dětskou psychikou, že půl roku/rok dřou, rodiče investujou malý jmění a pak jim to stejně nevyjde? My teda dceři furt opakujeme, že je parádní, jak maká, a že ta dovednost „makání“ se jí bude v životě 1000x hodit a že se to počítá, ať už to s přijímačkama vyjde jakkoli. A že ať je v klidu, že práce, kterou bude jednou dělat, dost možná ještě ani neexistuje. 

Jenže chudák si stejně někdy přijde marná, hloupá. Navíc zkoušky jí asi i hodně znervózňujou, bejvá jí špatně. Je to fakt nápor na nervy. Nepamatuju si, že by to pro mě bylo v roce 1989 taky takový. Ani jsem se na přijímačky nijak zvlášť neučila. Na pražskej gympl jsem se přitom dostala. 

Dneska nestačí bejt chytrej. Ani děcka s vyznamenáním se na SŠ vůbec nemusej dostat. Zejména ty, co dělaj přijímačky teď, extrémně silný ročníky 2008 a 2009 jako naše Bertička. Ví se 20 let, že dorostou do devítky a teď možná skončej na učňáku nebo škole, na kterou vůbec nechtěly. Střední školy mají bejt výtah ke vzdělání, ale je to slušně rezavej starej páter noster, kterej se s nima trochu zasek nebo možná padá někam do temnejch hlubin. Jsem zvědavá, jak to nakonec v květnu všechno dopadne a jestli to aspoň v našem případě bude mít happy end. 

Podle sociologa Prokopa děti ve 14 neví, čím chtějí být

Sociolog Daniel Prokop v rozhovoru pro Český rozhlas řekl několik zajímavejch věcí. Třeba že většina dětí po základce touží dál pokračovat ve všeobecným vzdělání, protože ve 14 letech prostě neví, čím by chtěly jednou bejt. Jestli puškařem nebo výtahářem. Tak s tím naprosto souhlasím. 

A taky říkal, že je tu 30 % všeobecnejch středních škol, ale na vejšku jde 50 % středoškoláků. A jasně, třeba ze stavební průmky jdou lidi logicky na ČVUT, ale jinak jim úzce zaměřený školy na vejšku kolikrát úplně nepomůžou. Zatímco ty všeobecný jo. 

V jinejch zemích se prej podává třeba i 10 přihlášek a ta děcka se tím systémem prosejou rychleji a každej se někam dostane. Tady už je možnost 3 škol s maturou a 2 s talentovkama, ale podle něj je to možná pořád málo. A Prokop pro Český rozhlas doplňuje: „Stát by neměl děti vystavovat téhle extrémní soutěži. Dětem by nemělo měnit život to, jestli ve 14 jejich rodiče měli 30 000 nebo ne.“ 

 

EDIT 26.3.2025

Střední školství ve Skotsku: všichni jdou (bez přijímaček) na spádový střední školy

Dnes mě úplně nadchl článek v Heroine o středním školství ve Skotsku. Po spádový základce děti jdou na spádový střední (bez zkoušek) a až do 18 jsou na spádový střední a hledají v různých předmětech volitelných i úplně nově vznikajících, co by je bavilo.

Třeba když tam kluci zlobili, rvali se, vznikl nový obor kameník, kluci si vybili energii a něco se naučili. Každej studuje všeobecně do 18 – řemeslník s budoucím profesorem jedno jest. A škola si dává za úkol vytáhnout každý děcko co nejvejš. Tam je asi opravdu škola výtah ke vzdělání pro všechny nehledě na to, z jakejch poměrů pocházejí. A mají tam celou střední školu kariérní poradce, kteří jim pomáhají pomalu se připravit na budoucnost a výběr povolání. Tak to je paráda. Takovej systém by se mi moc líbil i u nás.