Vzhůru s dětmi na Pražský hrad

Written by PodniKavka

Není se čeho bát, Pražský hrad bude děti bavit a nudit se nebudete ani vy dospělí. Zlatá ulička a katedrála svatého Víta je TOP. Dá se koupit v okruhu B jako rodinné vstupné za 500 kaček, které platí pro rodiče a až 5 dětí od 6 do 15 let (k tomu máte ještě Baziliku svatého Jiří a Starý královský palác). Děti mladší 6 let to mají zadara.

Já se před každým výletem hodně poctivě připravuju, abych věděla, do čeho jdu, a mohla to i pro děti celé zařídit mnohem atraktivněji. Chce to historky, strašidelné příběhy, hledání nějakých soch, srandiček, hezkých výhledů. A tohle všeho na Pražském hradě určitě jde.

Otvírací doby, ceníky, mapu i fotky Pražského hradu najdete zde: www.hrad.cz

Dobrým pomocníkem při přípravě jsou knihy či jiné nachytřovací publikace:

Pražský hrad

  • nejvýznamnější český hrad
  • jeden z největších hradních komplexů světa (70 000 metrů čtverečních)
  • podle Guinessovy knihy rekordů jde o největší starobylý hrad na světě
  • největší doposud obývaný hrad na světě, až za ním je anglický Windsor
  • založil ho koncem 9. století kníže Bořivoj I. (dědeček sv. Václava) z rodu Přemyslovců
  • od 9. století sídlo českých knížat, později králů (2 x to byla rezidence císaře Svaté říše římské)
  • od roku 1918 sídlo českých prezidentů, T.G.M. nechal hrad přestavět architektem Josifem Plečnikem (přestavěl hradní zahrady tak, že to pak podobně udělali i v Louveru, modernizoval hrad, byl za to hodně kritizován)
  • symbol města a české státnosti
  • budovy hradu zastupují takřka všechny architektonické styly 2. tisíciletí
  • každý den v pravé poledne probíhá na 1. nádvoří střídání hradních stráží
  • pokud nad hradem vlaje vlajka, prezident je na našem území
  • nad hradem visely i rudé trenky, ale trenclepán je nechal za asistence hasičů spálit

Erbovní zvířata

Panovníci často chovali zvířata, která měli i na svých erbech, říkalo se jim proto erbovní zvířata. V Jelenním příkopu žili lvi už za Václava II., protože právě lva měl v erbu. Za Rudolfa II. tu byl i tygr nebo medvěd. Rudolfovi hvězdáři zjistili, že jeden lev je ve stejném znamení jako panovník, a že se jejich osudy propojují. V lednu 1612 lev onemocněl, zemřel a pár dní po něm i jeho panovník. Kvůli divé zvěři tu dodnes straší duch mastičkáře, který tu nedaleko zemřel a muž, který krmil zvířata, ho rozsekal na kousky a hodil lvům.

Kudy na hrad

Na hrad se dá jít z mnoha směrů, my přijeli tramvají číslo 22 z Národní třídy do stanice Pražský hrad. Musíte si tu vystát frontu a projít bezpečnostním rámem jako na letišti, pak vás čeká fronta na lístky, které se ale můžete coby znalci vyhnout. Protože se neprodávají jen v hlavních infocentrech na 2. a 3. nádvoří, před kterými jsou stometrové fronty. Jdou koupit i v pokladnách ve Slévárenském dvoře, v Obrazárně Pražského hradu, ve Starém královském paláci a ve dvou pokladnách ve Zlaté uličce u Daliborky.

Děti do 6 let zdarma, důchodci za polovic, my si dali Pražský hrad – Okruh B: Starý královský palác, bazilika sv. Jiří, Zlatá ulička, katedrála sv. Víta jako rodinné vstupné za 500 Kč (1 až 5 dětí do 16 let a max. 2 dospělé osoby). Dostanete jeden lístek s čárovým kódem a do každý památky pak pouštíte ten gang po jednom jako u lanovky na horách. To děti hrozně bavilo. Píp – píp – píp.

Nejlepší je začít dole a pokračovat nahoru

My šli blbě, přijeli jsme zeshora tramvají a šli dolů směr Daliborka, takže se nám pak už nechtělo vracet těma davama zas nahoru a nešli jsme tudíž na Nový svět hledat utajené dětské hřiště (tip na něj jsme našli v knize 111 míst v Praze, která musíte vidět, a známe to i od kamaráda Tomáše T.). Taky nám byla slušná klemra. Ideální je ale přijít ze stanice Malostranská zespoda po Starých zámeckých schodech k Jižní věži a tady si koupit lístky a začít hned tím nejlepším: Zlatou uličkou. Po páté odpo je Zlatá ulička zadara. Cestou nahoru po schodech si můžete užít pohled vlevo do Ledeburské zahrady.

Po těchto schodech chodíval pan Brouček u hospody Na Vikárce, hrdina knihy Svatopluka Čecha Výlet pana Broučka do XV. století. Když přijdete k východní bráně hradu, je tu hradní stráž, která se střídá každou celou hodinu. V poledne s fanfárami a výměnou standarty. Když z nádvoří vejdete prvním průchodem vlevo, dojdete k Purkrabství, kde je Muzeum hraček (9.30-17:30), jde o druhou největší expozici svého druhu na světě. Jsou tu hračky od Antiky až do dnešní doby. Děti si i něco mohou vyzkoušet.

Naše barevná mapka

  1. Zlatá ulička (modrá cestička 1-2)
  2. Bazilika svatého Jiří (po červené cestičce 3-4)
  3. Starý královský palác s Vladislavským sálem (po žluté 5-6)
  4. Chrám svatého Víta (po zelené 7-8)
  5. na Hradčanské náměstí (po fialkové 9-10, kde je socha T.G.M., prý z určitého úhlu jeho úd vypadá jako klepeto, ale my tam zatím nebyli. Podobně je úhlově vtipná i socha Karla IV. na začátku Karlova mostu, jeho bula vypadá jako močící úd, i tohle jsme našli ve 111 místech Prahy, která musíte vidět)

Příště si to dáme ze správný strany a dokoukneme zbytek, který stojí zato. Ještě se půjdeme podívat na Expozici Svatovítský poklad v Kapli svatého kříže na 2. nádvoří, zas rodinné vstupné 500 Kč. Pak nahoru na vyhlídku na jižní věž Chrámu svatého Víta, to se nedá koupit v rodinným vstupným ani s žádnou slevou, za jednoho je to prostě 150 kč. Takže dalších 900 Kč.

Zdroj: Pražský hrad

Tady jsem vám vyznačila nejlepší trasu

Všude v areálu Pražského hradu se musí fotit bez blesku a stativu a platí se za to 50 korun, což nám uniklo a fotili jsme jak o život mobilama zadara.

Zlatá ulička

  • malé domečky si tu postavili střelci a obránci hradu na konci 16. století, o možnost postavit si ve výklencích nově opravené zdi skromná obydlí, požádali Rudolfa II., zazdili oblouky a postavili domečky nebo spíš komůrky, které zabíraly jen hloubku výklenků
  • domečky měly nejrůznější přístavky a rozšíření, až se rozlézaly k protější románské zdi, ulička byla velice stísněná a někde nedosahovala ani metru šířky
  • při asanaci v roce 1864 byly zbourány veškeré přístavky a věci navíc, které tu být neměly, zůstaly jen domečky podél severní hradby
  • tato skromná obydlí jsou dnes posledním zbytkem drobné zástavby Pražského hradu
  • bydleli tu nejen střelci, ale i zaměstnanci hradu jako byli vrátní, hlídači či zvoníci, také zlatníci, protože zlato Rudolf II. miloval, podle zlatníků ulička dostala i jméno
  • domky byly obývány až do druhé světové války, ale už za 1. republiky bylo dbáno na to, aby při úpravách nebyl měněn pitoreskní ráz uličky
  • po druhé světové válce Kancelář prezidenta republiky domky vykoupila od původních majitelů a celkově uličku upravila, domečky byly obarveny, barevné řešen fasád navrhl výtvarník Jiří Trnka
  • po 17:00 je vstup zadara

Jak Seifert potkal ve Zlaté uličce ducha zemřelé

V domku u Daliborky bydlel nějaký čas i Jaroslav Seifert, nositel Nobelovy ceny za literaturu. V povídce Klíč v závěji popisuje tajemnou příhodu, která se mu ve Zlaté uličce stala. Na noc se tu zamykala mohutná dřevěná vrata vedoucí do Jiřské ulice. Těžký klíč se mu nechtělo nosit, a tak mu ho jeho žena schovávala ve škvíře pod vratama. Jenže jednou v zimě bylo tolik sněhu, že klíč nenahmatal, žena nebyla doma, ťukl tedy na sousedku pro náhradní klíč. Bylo to pozdě v noci a sousedka byla dosti nevrlá, že ji takhle pozdě obtěžuje. Druhý den Seifer zjistil, že žena byla tou dobou již mrtvá, zemřela totiž předešlé odpoledne. Ve Zlaté uličce uprostřed noci tedy potkal jen jejího ducha.

Zlatá ulička

Co ve kterém domku najdete? Stojí za to do každého nakouknout, ulička je krátká a není na co čekat. Vše je vidět jen za sklem, něco okouknete jen ode dveří, jinde vejdete i dovnitř.

  • v domku čp.26 je výlez po dřevěných schodech až nahoru do obranné chodby, která spojovala věže na krajích Zlaté uličky, za tento vstup se neplatí nic navíc, ale můžete tu vidět střelecký ochoz s ukázkami dobových zbraní, brnění a i si tu můžete zastřílet z kuše, dá se tu ale jít i do Bílé věže s prodejnami historických zbraní, mučírnou a mučícími nástroji, právě v Bílé věži byl Rudolfem II. mučen a vězněn anglický alchymista Edward Kelley
  • v domku čp. 22 bydlel v letech 1916-17 spisovatel Franz Kafka, napsal tu většinu povídek sbírky Venkovský lékař

  • dům čp. 20: má hrázděné patro, dům ukazuje nejvěrohodněji podobu obydlí ze 16. století

  • domek čp. 19 je jeden z nejmenších obytných domů v Praze

  • v domku čp. 15 bydleli zlatníci, jejichž řemeslo dalo uličce původní jméno Zlatnická ulička, později se změnilo na Zlatá ulička

  • v domku čp. 14 (poznáte ho i podle vývěsního štítu s kočkou, skleněnou koulí a kartami) bydlela před 2. světovou válkou vyhlášená kartářka a jasnovidka Matylda Průšová uměleckým jménem Madame de Thébes, jejíž klientela byla nejen místní, ale i ze zámoří, pro své předpovědi pádu Třetí říše byla za války zatčena gestapem a nakonec při výslechu umučena

  • domek čp. 13 je co se velikosti týče nejklasičtější dům, byl to renesanční příbytek hradního střelce, jeho průčelí vůbec nevstupuje do uličky a tím dům jako jediný dodržuje původní ustanovení o vložení komůrky do oblouku hradby

  • z domku čp. 12 se schodištěm vstupuje na terasu před věží Daliborkou, v domku se scházeli spisovatelé a básníci František HalasJaroslav Seifert (psal o misteriózním domě ve Zlaté uličce, dočtete se o něm v jeho sbírce Všecky krásy světa) nebo Vítězslav Nezval, do tohoto domku se dá jít dovnitř a promítá se tu černobílý starý film
  • o tajemném neexistujícím domě, který tu někdy je a jindy ne, psal i Gustav Meyrink, dům pojmenoval U poslední lucerny, lze ho spatřit jen za jistých nocí, jindy na jeho místě stojí jen hradební zeď, po překročení prahu tohoto domu se poutník ocitne ve druhé Praze, na Meyrinka navázal ve svém románu Černobílé rty spisovatel Petr Maděra, zmíněný dům i ulička jsou dějištěm několika klíčových pasáží knihy
  • Bílou věž a věž Daliborku nahoře po střechami domečků spojuje ochranná chodba

 

Daliborka

  • co do mýtů a strašidelných historek je to jedno z nejznámějších míst v Praze
  • až do konce 18. století věž sloužila jako vězení, ve kterém se původně věznili výhradně vězňové z řad šlechty, až později i chudina. První vězeň byl mladý, statečný rytíř Dalibor z Kozojed, byl v roce 1498 odsouzený k trestu smrti za to, že ve svém domě ukrýval nevolníky. Tak se ve vězení nudil, že se naučil hrát na housle. Lidi chodili jeho hraní poslouchat pod věž a nosili mu jídlo a pití, což se šiklo, tehdy si vězni museli stravu řešit po vlastní ose. Podle toho vzniklo: Jak nouze naučila Dalibora housti. Dalibor byl tak oblíbený, že raději nebylo vyhlášeno datum jeho popravy a jen náhle umlkly jeho housličky. Bedřich Smetana podle tohoto příběhu zkomponoval svou operu Dalibor.

 

Bazilika svatého Jiří

  • Z původní stavby založené kolem roku 920 knížetem Vratislavem I. se zachovaly jen základy.
  • Interiér baziliky je románský, strohý a monumentální. V hlavní lodi jsou umístěny náhrobky členů knížecího rodu Přemyslovců, mimo jiné otce svatého Václava, knížete Vratislava I.
  • Dnešní románská podoba kostela se dvěma věžemi pochází z přestavby po ničivém požáru v roce 1142.
  • V první polovině 13. století přibyla kaple svaté Ludmily.
  • Začátkem 18. století připojil architekt F. M. Kaňka ke kostelu barokní kapli sv. Jana Nepomuckého.
  • Po devastujícím pobytu vojska v klášteře na konci 18. století byl kostel v letech 1887 – 1908 obnoven podle návrhu F. Macha, který se pokusil vrátit mu románskou podobu.
  • V letech 1969-75 byl rekonstruován i klášter a upraven pro expozici starého českého umění Národní galerie. Dnes se v jeho prostorách konají krátkodobé výstavy.

Starý královský palác

  • Původní knížecí sídlo z přelomu 9. a 10. století.
  • Císař Karel IV. zvětšil románskou stavbu v 1. polovině 14. století, a tak vznikl gotický palác s klenutým reprezentačním prostorem
  • V 15. století byl palác opuštěn
  • Pak ho přestavěl král Vladislav Jagellonský, vznikl Vladislavský sál s bohatou, pozdně gotickou klenbou, který od 16. století sloužil královské reprezentaci. Odehrávaly se zde korunovační slavnosti a hostiny, rytířské turnaje, trhy s uměleckým a luxusním zbožím. Tato reprezentační funkce je částečně zachována dodnes: ve Vladislavském sále se konaly volby prezidenta republiky a stále zde probíhají slavnostní shromáždění spojená s významnými dny České republiky. Z jihozápadního rohu Vladislavského sálu vede portál do Ludvíkova křídla s místnostmi České kanceláře. V její druhé místnosti bylo v roce 1618 zahájeno České stavovské povstání, když byli z okna do hradního příkopu vyhozeni dva místodržící s písařem. České stavovské povstání bylo prvním konfliktem třicetileté války (1618 – 1648).
  • Po nástupu Habsburků na český trůn byly sály Starého královského paláce využívány pro korunovační slavnosti a sněmy, jako jednací sály, úřadovny a depozitáře.
  • Po katastrofálním požáru v roce 1541 byla nově přestavěna Sněmovna a kostel Všech svatých.
  • Z Vladislavského sálu se dnes vychází po Jezdeckých schodech, vystavěných původně pro příjezd rytířů na koních přímo do sálu k turnajům.

Chrám svatého Víta

  • Katedrála svatého Víta je největší a nejvýznamější kostel v Praze
  • tradiční místo korunovací českých králů i jejich posledního odpočinku (jsou tu uloženy ostatky 4 císařů, řady pražských biskupů i arcibiskupů, duchovních, šlechticů a velká část českých zemských patronů: sv. Václav, Vít, Vojtěch, Zikmund nebo Jan Nepomucký)
  • jsou zde uloženy české korunovační klenoty
  • základní stavební kámen byl položen roku 1344 kralevicem Karlem IV. s jeho otcem králem Janem Lucemburským
  • hlavní architekti: Matyáš z Arrasu a později Petr Parléř
  • dva architekti se vpašovali do výzdoby: v roce 1859 vzniklo sdružení, které se staralo o dostavbu chrámu podle projektu J. Mockera a později K. Hilberta, my marně hledali jejich dvojportrét, který vpašovali do průčelí chrámu, prý dva chlapíci v oblecích mezi pseudogotickou výzdobou, máme ho prý najít zvenčí v trojúhelníkovém cviklu vpravo pod kruhovým oknem v západním průčelí… Pokud to někdo najdete a budete to umět popsat líp, tak sem s dobrou radou:) My hledali marně kolem dokola chrámu a chlapíky v kvádrech nenašli
  • trojlodní katedrála s příčnou lodí, ochozem a věncem kaplí, nejvýznamnější z nich je Svatováclavská, která je postavena nad hrobem sv. Václava, z ní vedou dveře se sedmi zámky ke korunovačním klenotům, kruh ve lví tlamě na těchto dveřích je prý ten, kterého se chytit Václav, když umíral zavražděn svým bratrem Boleslavem
  • v další kapli mají náhrobky stavitelé chámu
  • je tu také barokní stříbrný náhrobek sv. Jana Nepomuckého (1736), oblíbeného českého světce
  • v podzemí katedrály je krypta sv. Kosmy a Damiána a také nepřístupná chodbička k vykopávkám
  • v chrámu je tzv. Královská hrobka (Karel IV., Václav IV., Jiří z Poděbrad, Rudolf II a další)

Jižní věž chrámu svatého Víta

  • ze 100 m vysoké Jižní věže je jedinečný výhled na Prahu, během výstupu po více než 280 schodech se naskytne i pohled na zvony Svatovítské katedrály (vstup do věže se kupuje zvlášť)
  • ve věži katedrály je umístěn ZIKMUND: je z roku 1549 a jde o největší zvon v ČR, váží asi 18 tun, je vysoký 203 cm, k jeho rozhoupání je třeba 6 zvoníků – 4 rozhoupávají zvon, 2 obsluhují srdce, 15. června 2002 při vyzvánění k svátku sv. Víta puklo srdce zvonu, což dle pověsti znamená blížící se pohromu, v srpnu toho roku naši zemi postihly katastrofální stoleté povodně, používal se při ohlašování požárů
  • ve druhém poschodí jsou další 3 menší zvony: Václav, Jan Křtitel a Josef, zvony katedrály prý mění svůj hlas, v dobrých časech vyzvánějí vesele, v těžkých jsou smutné a naříkají
  • v nejvyšším patře je hodinový stroj ze 16. století

 

Kaple svatého Václava, na stěnách je 31 výjevů z Václavova života, v rohu je korunní komora na 7 zámků s korunovačními klenoty

Chrám svatého Víta

Bonusy k Pražskému hradu 

Když vyjdete z hradu na Hradčanské náměstí, uvidíte sochu Masaryka a nádherný výhled na Prahu. Lepší a tak snadno přístupný aby na hradě jinak poselfíčkulačný člověk pohledal. Když se na Masaryka podíváte ze správného úhlu, bude mít místo pravé ruky klepeto. Musíte ovšem stát na úrovní levých bočních dveří do Arcibiskupského paláce a nepoužívané levé brány do hradního areálu. Pokračujte dál na Hradčanské náměstí č. 15, kde je utajená zahrada Šternberského paláce.

Utajená zahrada

Ještě jsme tam nebyli, takže tu jen shrnují rady z knihy 111 míst v Praze, která musíte vidět: „Z náměstí to není vidět, navíc se sem jde úzkou uličkou, do které musíte vstoupit skrz bránu v levé části průčelí Arcibiskubského paláce. V budově má stálou expozici Národní galerie a u kasy stačí říct, že jdete jen do zahrady. Vchod je ukrytý na levé straně nádvoří v chodbě vedoucí k toaletám. Podle počasí je tu otevřeno denně 10-18 hod zhruba od dubna do října (mimo pondělí). Odtud se pak můžete vydat na stanici metra Malostranská dolů z kopce po stezce Jelenním příkopem. Vstupte ulicí U Brusnice“. Nebo můžete jít dolů po nových zámeckých schodech a Nerudovou ulicí, domovní znamení a rozkošné domečky určitě stojí zato.

Nerudova ulice a domovní znamení

Původně se jmenovala Ostruhová, jméno Nerudova získala podle významného básníka a novináře Jana Nerudy. Příběhy s Nerudových Malostranských povídek se odehrávaly právě tady a popisovaly životy místních obyvatel. Neruda tu bydlel a to postupně hned v několika domech. Nejdéle však U dvou slunců (čp. 233). Tento i jiné domy na sobě mají tzv. domovní znamení, která dříve než byla čísla popisná sloužila k rozlišení domů. Na domě U zlaté podkovy je vymalovaný sv. Václav na koni, U tří housliček (čp. 210) žily 3 významné rodiny houslařů. Nerudova ulice byla součástí Královské cesty, po které se od Prašné brány ubíraly průvody českých králů ke korunovacím na Pražské  hradě.

Nový svět a schované dětské hřiště

Maličká čtvrť tvořená jen několika domečky v uličkách v sousedství Hradčanského náměstí. Je to považováno za jedno z nejkrásnějších a nejromantičtějších míst v Praze. Na fasádách kapucínského kláštera a domku na rohu Nového světa a Černínské ulice jsou vidět dělové koule z pruského obléhání Prahy v roce 1757.

Jde o bývalé předměstí Hradčan, vzniklo ve druhé polovině 14. století. Bydlela tu převážně hradní čeleď, povětrné ženštiny a chudina. Snad proto, že si chudobu nechtěli připouštět, vybírali si tu obyvatelé zlatá domovní znamení. U Zlatého žaludu, U Zlaté hvězdy, U Zlatého beránka, U Zlatého noha (čp. 1). Hotel U Raka je jediné dochované roubené stavení v celé Praze. Vlastnili ho společně Ota Pavel a Arnošt Lustig. To ale nebyli jediní slavní této čtvrti. Žil tu také v roce 1600 astronom Tycho Brahe (U zlatého noha), zemřel sice na Pohořelci, ale má tady pamětní desku, najdete ji pár kroků od vchodu na utajené dětské hřiště. V minulém století v Novém světě bydleli mnozí významní spisovatelé, umělci či filmaři. Žil zde Pavel Kohout, grafik Jiří Anderle, malíř Jan Zrzavý a výtvarník a režisér  Jan Švankmajer.

Mezi Jelením příkopem a vysokou zdí ulice Nový svět je ve zdi malá branka, kterou můžete snadno přehlédnou, je za ní utajené dětské hřiště, které málokdo zná nebo jen tak najde. Vchod je naproti domku čp.11. V roce 2009 ho otevřela tehdejší první dáma Livie Klausová.

Last modified: Únor 19, 2019

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *